18.3.2023

Že by se počasí vážně vracelo k normálu? Ráno vypadá krásně a obloha je taky nadějná. Asi si zajedu ještě jednou k Wharariki a pak se budu muset přesunout zpátky přes kopec Takaka Hill na východní stranu. Zítra k večeru se musím dostat na noc do Pictonu. V pondělí bych se podle plánu měl i s autem přesunout trajektem na Severní ostrov.

Něco se děje, v kempové kuchyni nefunguje elektřina. Aaaaa moje ranní kafe! Ani wc nenapouští vodu do splachovadla. Mmmm. Chodím ranním kempem jako zombie okolo, až někdo asi probudí správce kempu a volty naskočí. Juchuu! 

U Wharariki není nikdo! Stal se zázrak! :D. Toulám se v ranním prudkém slunci pláží sem a tam. Takové počasí mělo být sakva včera. Musel jsem vynechat několik míst, které jsem tady chtěl vidět. Na parkingu si dám opět long blacka a karamelový řez s borůvkovým muffinem. 

Přijíždím do Takaky, kde chci doplnit proviant a chytit wifi. Šmejdím po ulici, dokud nechytnu zase nějaký nezaheslovaný signál. Email z Interislanderu - přesunují vyplutí mého trajektu o více než tři hodiny dříve! No tvl být turista bez internetu, tak jsem v prdeli.

Mrknu se do Labyrinth rocks - malé bludiště ve skalách, pro děcka to musí být zážitek.

Teď se musím vyšplhat přes Takacký kopec. Nahoře se zastavím na zmrzku u jeskyní Ngarua caves(¤), odkud je fajn výhled do zátoky na moře. 

Sjedu pod kopec do kempu v Kaiteriteri(¤), ale příště si už asi vyberu jiný kemp :D, tenhle je moc velký, strašné kvantum lidí a místa na stany jak sardinky beze špetky soukromí. Všude kolem pochodují kačeny, žebrají a vřískají.