1.3.2025
Po ranním probuzení pravidelným vřískotem několika Tui, posedávajících na okolních stromech, se dám do pořádku a asi vyrazím někam. Slunce pálí, ale vítr fučí v okolí jezer jako o život.
K večeru v kempu si připravím instantní rýži Uncle Bens v sáčku s limetkovou příchutí. Je to odporné :)
2.3.2025
Ráno je kupodivu teplo. Nemám omrzlý xicht. Má být tropický den. Včera mi došel malý krém na opalování, budu muset zajet hned ráno do Methvenu, tady v místním krámku mají jen maxi, velikostí připomínající plechovky piva.
Po nákupu mířím naposledy k Edorasu. Z rozžhavené 30km štěrkové cesty víří mračna vzedmutého prachu. V autě je úplně všude.
Nikam nespěchám a vychutnávám si poslední návštěvu domova pánů koní. Kdyby alespoň tak strašně nefučel žhavý vítr. Když po návratu k autu nasednu a odjíždím pomalu pryč, ještě jednou naposled se loučím pohledem do zpětného zrcátka se sluncem ozářeným kamenitým pahorkem uprostřed planiny, obklopené horami.
V kempu je naopak totální bezvětří. Osprchuju ze sebe 2 kila jemného prachu, udělám si k jídlu jakési instantní nudle a relaxuju. Je vedro k zalknutí. Zítra odjíždím ze sympatického kempu v Mt. Somers, který mi byl 14 dní domovem. Díky tomu jsem navštívil místa, která bych normálně asi minul. Musím se napojit na můj itinerář. Za oběť padla celá jižní část Jižního ostrova a Fiordland. Nedá se nic dělat. Příště to doženu :).
