15.2.2025-16.2.2025

 

    Noc byla totálně klidná, až na občasný ptačí křik.  Úplné bezvětří, nepohl se ani lísteček. Předpověď slibuje slunečno.
    Kolem šesté ráno začínají Tui pořádat v kempu svůj rozjezd. Jejich nezaměnitelný zpěv mě vtahuje do nového dne. V sedm už je to hotový koncert, jakoby se mně snažili vypudit ze spacáku.
    Některé pneumatiky mi přijdou ještě splasklejší než včera. Nedá se nic dělat, jedu zpět 30km do Methvenu, kde by měl být u čerpací stanice autoservis (¤). Počasí je parádní, slunce už je nad obzorem a okolím se plíží přízemní mlhy. V Methvenu se jdu do čerpačky zeptat, jestli mi někdo dnes opraví píchlou gumu. Kluk u pokladny zavrtí hlavou že ne, je sobota. A ptá se, jestli to je urgentní. To mu odpovím, že nevím. Řekne, ať mu to ukážu. Jde se mnou ven, párkrát kopne do každé pneumatiky a povídá, že by to mělo být v pohodě, ale trochu každé kolo dofoukne. Poděkuji mu a jedu nazpět.
    Odbočím (¤) k vodopádům Sharplin Falls, o kterých se včera zmiňoval recepční v kempu. A dobře jsem udělal. Krasný, nově upravený trek lesem k malým vodopádům. Od řeky se nese ještě trochu chládek, ale slunce pere více a více. Tady jsem ještě nebyl :D.
    Teď jedu k jezeru Heron (volavka). U začátku (¤) výstupu na Mt. Barrosa parkuje pár aut. Tam jsem se šplhal před dvěma lety. Letos to vynechám :D.
U břehu jezera odbočím ke krátké stezce na Lake Hill. Celkem dost fouká vítr. Od Lake Heron jedu mračny zvířeného prachu štěrkovou cestou k Edorasu (Mt. Sunday).

    V horkém vichru vyšlápnu na vrcholek Edorasu a na malém prašném plácku u polní cesty, který slouží jako parkoviště, studuji mapu, co dál. Asi omrknu blízký krátký výstup do svahu na opačné straně cesty opodál. Dám nabíjet mobil do napájení auta a v tu chvíli ještě netuším, že se schyluje k další technologické tragédii, která ovlivní celý můj pobyt na Novém Zélandu. Svůj kalich hořkosti jsem ještě nedopil do dna.

    Popojedu kousek severně směrem ke stanici Erewhon a po zaparkování beru mobil do ruky a ten nic - nereaguje. Zkouším všechna tlačítka a ani ťuk. Krátký stisk, dlouhý stisk - žádná odezva. Do duše se mi začíná vkrádat nevyhnutelný stín podezření. Mačkám tlačítka ve všech myslitelných kombinacích. Nic... Mobil nereaguje, odešel do věčných lovišť. Kua! V tom mobilu je celý můj život - banky, emaily, sms, komunikátory, aplikace aerolinek s letenkami... všechno! A hlavně foťák, tentokrát jsem sebou poprvé nebral zrcadlovku a spoléhal jen na foťák v mobilu. Tvl... s tím jsem teda vůbec nepočítal. Ještě mi nedochází, jaké to pro mne bude mít důsledky.

    Možnost focení má i moje malá kapesní kamerka, ale kvalita počítám nebude nic extra. To je síla, co teď? Stoupám stezkou do svahu, ale okolí moc nevnímám a pořád přemýšlím, co dál. V polovině kopce se vracím k autu. Pořád zkouším mobil přivést zpět k životu, ale bezúspěšně. Holy shit...

    Vracím se do kempu v Mt. Somers a cestou zastavím u jezera Clearwater, mám tam naplánovaný okružní track okolo podél břehu. Slunce pálí jako letlampa a i když mám na sobě vrstvu opalovacího krému, tak po návratu z 10km ubíjejícího okruhu jsem rudý jak rak.

    Teď už jedu přímo do kempu a v hlavě mi klíčí myšlenka, že si zkusím koupit nový mobil tady. Dorazím do kempu (stejného jako včera, bo se mi tu dost líbí) a začínám na tabletu hledat, kde tu seženu mobil mé značky. Jenom ne iPhone, tu značku mě naučil bývalý kolega z kanclu neustálým vychloubáním nenávidět. Ten mi nesmí přes práh :D.

    Nikdy bych nevěřil, jak komplikované bude rychle koupit na NZ mobil konkrétní značky. Původně jsem myslel, že ho objednám a vyzvednu někde na prodejně, ale tenhle způsob tu vůbec nefrčí. Jeden takový eshop jsem našel v Aucklandu, tisíc kilometrů odsud. No nic, budu si ho muset nechat doručit sem do kempu. To nevím, jestli moje lámaná angličtina na to bude stačit. Ale paní v recepci je v poho, nemá nic proti tomu. Společně vyplníme objednávku v eshopu, kam mi doplní požadovanou adresu doručení a její telefonní číslo. Zaplatím kartou (to jsem se bál, že při platbě budu muset potvrdit platbu v bankovnictví na mém teď mrtvém mobilu) a je to. Hned si prodlužuji pobyt minimálně do středy. Nezbude mi, než jezdit každý den k Edorasu. Jupí! Naštěstí tu mají maličký vesnický obchod i pumpu. Zase musím komplet překopat plán cesty.

    Spálený xicht štípe jako prase. Kolem mně je v kempu spousta zeleně, záhonků, květin a různých keřů. Sedím u stanu v otevřeném autě a okolím se nese ptačí štěbětání. Idylka.

(z dnešního dopoledne nejsou fotky, protože skončily v kaput mobilu, pak jsem začal fotit kamerkou osmo pocket)