17.2.2025

 

    Asi jsem si postavil stan opačně a měl hlavu níže než nohy. Spalo se blbě. Jakmile se trochu proberu, jedu do Methvenu nakoupit(¤) a dobrat palivo. Rozdíly v cenách potravin mezi jednotlivými supermarkety jsou dost velké. Nejprve jsem v Methvenu nakoupil ve 4Square a pak zašel do vedlejšího Fresh Choice. Zalitoval jsem :).

    Jedu se podívat k jezeru Emma. Na cestě mne přepadne stádo pestrobarevných telat. V některých okamžicích mám obavy, že mi pomačkají plechy auta, než je honáci odeženou bokem. Před Emmou zastavím u menšího jezera Roundabout. Je na dohled od Emmy a je hezčí.

    Směrem k hlavní štěrkové cestě, mířící k Edorasu, jsou krásně vidět vzdouvající se mračna prachu, symbolizující každé projíždějící auto. Počasí je fantastické, vítr přes noc úplně ustanul. Sedím v autě na parkingu u Edorasu a absorbuji nádheru okolní krajiny. Z křovisek na mně pokřikují ptáci.

    Po návratu do kempu mrknu na emaily a furt nic :(. Ani potvrzení o objednávce mobilu. Přes kontaktní formulář na stránkách eshopu jim napíšu, jak to teda vypadá. Naštěstí odpoví téměř obratem, že objednávku dnes začínají zpracovávat a zítra nebo pozítří ji odešlou. Auuu... já už to čekal dnes. Takhle se to protáhne o další týden, který musím ukrojit ze svých plánů. No, příště už jedině se dvěma mobily. To je za celý můj život první mobil, který zdechl. Proto jsem s touto eventualitou vůbec nepočítal. Navíc jsem ho kupoval předloni. Mno, musím se tu na pár dnů zabavit. Dám si teď cider.

    Mám zase stan od firmy Ferrino. Nevím, jak ostatní značky, ale malý stan od Ferrina se pravidelně po druhé sezóně začíná rozpadat, rozlepují se švy, odpadávají poutka atd. Příště si před odletem objednám stan rovnou tady a v Christchurchi ho vyzvednu. Alespoň budu ušetřen ponižujících procedur na letišti. Doufám...

    K večeru se obloha zatahuje a citelně klesá teplota. S postupným zaplňováním kempu začíná padat wifi. Slabě se rozprší. Už je tma a já zalezu do stanu, za chvíli už prší dost. Najednou cítím kapku na obličeji. Cože? Rozsvítím obrazovku tabletu a stan prosakuje! Zatím asi na dvou místech. Říkám si, že to musí vydržet! Po chvíli cítím, že už shora kape na několika místech. Snažím se zkroutit tak, aby mi nekapalo na spacák. Začínám klimbat.

    Po půlnoci se proberu, na podlaze je malý rybník, spacák mokrý a oblečení, rozložené okolo mne, je mokré taky. Déšť zrovna trochu polevuje, balím vše uvnitř stanu do jednoho chumlu a hážu to do auta. Dnes spím v autě. Ráno uvidím, co dál. Mě musel někdo proklít, bo co. Vše, co se může pokazit, se pokazilo.