20.3.2025
Slunečné ráno mne vítá ptačím štěbetáním, linoucím se oknem ze stromů okolo. Nejbližší tři dny má být ve Zlaté zátoce perfektní počasí. A já musím dnes odjet. Zákon schválnosti platí furt. Jdu se ještě projít ranním sluncem zalitou Wharariki beach a pak jedu ke starým nalezištím zlata Aorere Gold fields.
Poslední úsek štěrkové cesty je nesjízdný, vede uzoučkou cestou, vyhloubenou v zemi, takže po obou stranách mám zvýšené okraje a je absolutně nemožné se tu otočit. Navíc se začínají v cestě objevovat díry jako prase, naplněné kalnou vodou. Mám obavy, aby mi tu nezapadlo auto. Jakmile to jde, odstavuji auto na malý plácek mezi stromy u cesty a zbytek jdu pěšky.
Stezka teda nic moc, celou dobu vede tunelem křovisek, takže okolo nevidíte vůbec nic. V polovině trasy je pár jeskyní, ale nevzal jsem si baterku. Jenom nakouknu do ústí a vracím se stejnou cestou zpět. Jde udělat okruh, ale dále na trase vidím vysokou trávu plnou rosy a já jsem v mých posledních suchých botách.
V Tatace doberu benzín, bo už mám prázdnou nádrž a něco málo nakoupím. Jedu postavit stan do Pohara Top10 holiday parku(¤) u pláže. Holy shit! 40 dolarů za stan a ještě jsou placené sprchy dolar/6 minut. Místa pro stany jsou sice na rovné ploše, ale jeden plácek vedle druhého bez špetky soukromí.
Stan stojí a slunce krásně hřeje. Je před večerem a tak se jedu projet do blízkého palmového hájku Grove(¤) ve skalách. Tam je fajn klid, chládek, hmyz cvrdliká a paprsky slunce se lámou v palmových listech. Cestou zpět zajedu k památníku Abela Tasmana, objevitele Nového Zélandu roku 1642. Z vyhlídky u památníku je vidět hluboko do Zlaté zátoky. V dáli se v záři zapadajícího slunce vyhřívá mohutná písečná kosa Farewell Spit, odkud jsem ráno vyrazil.
Zpátky v kempu si otevřu cider. Jak to tak mapuji, tak hodně druhů cideru tady mají z Ukrajiny. To se tomu zm*dovi z Moskvy líbit nebude :D. I když Nový Zéland leze do prdele hlavně Číně, takže to je putna.
Poslední úsek štěrkové cesty je nesjízdný, vede uzoučkou cestou, vyhloubenou v zemi, takže po obou stranách mám zvýšené okraje a je absolutně nemožné se tu otočit. Navíc se začínají v cestě objevovat díry jako prase, naplněné kalnou vodou. Mám obavy, aby mi tu nezapadlo auto. Jakmile to jde, odstavuji auto na malý plácek mezi stromy u cesty a zbytek jdu pěšky.
Stezka teda nic moc, celou dobu vede tunelem křovisek, takže okolo nevidíte vůbec nic. V polovině trasy je pár jeskyní, ale nevzal jsem si baterku. Jenom nakouknu do ústí a vracím se stejnou cestou zpět. Jde udělat okruh, ale dále na trase vidím vysokou trávu plnou rosy a já jsem v mých posledních suchých botách.
V Tatace doberu benzín, bo už mám prázdnou nádrž a něco málo nakoupím. Jedu postavit stan do Pohara Top10 holiday parku(¤) u pláže. Holy shit! 40 dolarů za stan a ještě jsou placené sprchy dolar/6 minut. Místa pro stany jsou sice na rovné ploše, ale jeden plácek vedle druhého bez špetky soukromí.
Stan stojí a slunce krásně hřeje. Je před večerem a tak se jedu projet do blízkého palmového hájku Grove(¤) ve skalách. Tam je fajn klid, chládek, hmyz cvrdliká a paprsky slunce se lámou v palmových listech. Cestou zpět zajedu k památníku Abela Tasmana, objevitele Nového Zélandu roku 1642. Z vyhlídky u památníku je vidět hluboko do Zlaté zátoky. V dáli se v záři zapadajícího slunce vyhřívá mohutná písečná kosa Farewell Spit, odkud jsem ráno vyrazil.
Zpátky v kempu si otevřu cider. Jak to tak mapuji, tak hodně druhů cideru tady mají z Ukrajiny. To se tomu zm*dovi z Moskvy líbit nebude :D. I když Nový Zéland leze do prdele hlavně Číně, takže to je putna.
