22.3.2025
Tvl to byla noc. Péřový spacák je sice o dost lepší než syntetika, ale i tak kosa jaxviňa. Na všechno ve stanu padala mrznoucí vlhkost. Spacák je ráno celý navlhlý. Ale v okolí už vše radostně štěbetá a je slyšet i vzdálené bečení ovcí. Lezu ze stanu a na celtě je ledová krusta! Kolem všude jinovatka. Mrzlo! Uaaaa auto zamrzlé a na oknech led. Holy shit… nevím nevím, jestli si teď budu chtít jít sednout do kadibudky na ledem pokryté prkýnko.
Slunce už ale vylézá nad les a plní malé údolí hřejivými paprsky. Ze všeho se začíná vznášet jemná pára. Snažím se trochu vysušit stan, ale je komplet nacucaný vodou. Mávám údolí na rozloučenou, nevidíme se naposled! :)
Sjíždím Takaka Hill a v Motuece si koupím steak. Jedu se ještě jednou do starého přístavu mrknout na vrak Janie Seddon, teď je odliv a vrak tak leží na blátivém dnu. Jako by to bylo včera, co jsme se k němu s Jančou brodili, nohy zprasené jak čuňata :).
Mířím zpátky do kempu v Murchisonu, kde jsem před odjezdem ke Zlaté zátoce nocoval ve stanu. Ale po dnešní masakr noci si spravím chuť, mám rezervovaný motelový pokoj. Je prostorný, moderní a komplet vybavený, ne jako ta hrůza ve Franz Josef Glacier kempu za stejnou cenu.
Usmažím maso, dám kafe, osprchuju se a relaxuji. Ještě venku u auta dosušuji stan, abych ho mohl sbalit. Už v něm spát nebudu. Na poslední 2 noci mám rezervaci na pokoje v kempech. V Christchurchi jim stan nechám, ať ho někomu darují nebo sami použijí.
