28.2.2025

 
    Uz večer byla děsná kosa. Zalezl jsem do spacáku a natáhl hrubé ponožky. Ale pořízení péřového spacáku bylo dobré rozhodnutí. Je v něm supr teplo.
    Po ranním kafi koukám okolo a neurčitě oblačná obloha mě nutí přemýšlet, co podniknout dnes. Zkusím ještě jednou konečně pokořit Peak Hill u jezera Coleridge. Přece to nevzdám. Přežil jsem hodně debilů v práci, prežiju i Peak Hill!
    U jezera je už nádherné počasí. Vymetená modrá obloha, slunce peče a vane tak akorát větřík na ochlazování. Nastupuju na stezku a první polovina je fakt masakr. Vleču se do prudkého svahu mezi křovisky a suchými travinami. Vypotím tak 10 litrů. Ale po prvním vrcholu už to jde. Malé, travnaté loučky ve svahu, žijí bujným hmyzím životem, bzukot, cvrkot, cvakání se ozývá odevšad.
    Asi za hodinu a půl jsem na vrcholu. Rozhled okolo je parádní. Potkám jen jednu holku. Pojím něco sušenek a gumových želé bonbónů a začínám sestupovat zpátky k autu.
    V kempu povečeřím plechovku fazolí a lezu do stanu.