Je supr krásné ráno a zpoza hor, obklopujících Haast, stoupá řídká mlha, kterou vycházející slunce hned rozpouští. Jedu podél západního pobřeží jurským lesem. U Ship creek opravili stezku mokřady a tak ji jdu omrknout. Před jezerem Moeraki je kyvadlový provoz a cedule, ať se připravíme na 30 minutové čekání. Trefil jsem zrovna čekající frontu.
U nádherně divoké zátoky Bruce bay(
¤) si dám ve stánku banánovou zmrzku a jak tak sedím v autě a vychutnávám si ji, tak přede mnou zaparkuje mercedes a z místa spolujezdce vystoupí ženská se skleničkou vína v ruce :D. Navršený ochranný val z balvanů podél zátoky se za poslední dva roky zdvojnásobil.
U začátku (
¤) Copland tracku mám naplánovaný kratší Rough Creek track, ale koryto řeky je jak po bombardování a track uzavřen. Před Fox Glacier odbočím(
¤) k parkovišti a stezce k ledovci. Je nadprůměrně široká a mám pocit, že to před 16ti lety byla normálně štěrková silnice pro auta. A taky, že jo. Narážím na pozůstatky svodidel a na konci stezky na to, co bylo kdysi parkovištěm.
Silnice na druhé straně ledovcového údolí už taky neexistuje. Příroda si ji vzala. Ubytuji se v Top10 Fox Glacier holiday(
¤) parku a jedu k jezeru Matheson. Je půl páté a Café se suvenýry už má zavřeno. Skočím sem ráno. Udělám rychle kolečko kolem jezera, bo se bojím, že začne pršet, ale vyšlo to.
V kempu asi 40 minut metodou pokus/omyl zjišťuji, jak fungují elektrické plotýnky v chatce. Nejsou tam žádné ukazatele, vůbec nic. Jen dva otočné bakelitové knoflíky. Tak 10 minut trvá, než začne plotýnka nějak hřát. Mám podezřele hnusné maso z místního obchodu, nabídka je i tady mizerná. S překypujícími regály ve Wanace se to nedá srovnávat.