20.2.2014

Ráno slibuje nádherný den. Opouštím Brighton a mířím ke "George King Memorial Drive", jedné z mnoha zdejších cest, která je balzámem pro oči i duši. Jestli jsem za cca 2 hodiny jízdy potkal 5 aut, tak to bylo moc. Cesta vede skalnatými údolími(¤) i náhorními pastvinami(¤). Super musí být také jízda vlakem skrze soutěsku Taieri Gorge, tam se lze ale dostat právě pouze vlakem. Silnice tudy nevedou. Natáčela se tam spousta scén z Pána prstenů i Hobita.

    Přes rozpálené skalnaté planiny provincie Otago jedu k vyschlém jezeru Sutton Lake. Slunce peče jako na Sahaře, žár neskutečný. Asi hoďku trávím couráním okolo Sutton Lake, kde přelétávají skupinky volavek. Z okolní krajiny jakoby vyrůstala nízká skaliska. Táhnou se od obzoru k obzoru(¤). Nepodobá se to tady žádné jiné krajině, kterýma jsem doposud projížděl.

    Přes Middlemarch(¤) se přesouvám k severu a vidím, že jsem nějak špatně odhadl množství benzínu v nádrži. Ručička už oťukává písmeno "E" (Empty - prázdný) a žádná benzinka v dohledu. Musím se dostat do Ranfurly, jinak je ze mě mrtvola v pustině :).

    Benzínové páry mi tak tak vystačí do tamnější benzinky. Teď mi už nic nebrání, abych se nevydal do starého zlatokopeckého městečka Saint Bathans. No, městečka... Jsou tu asi tři historické, dřevěné domky, sloužící jako vděčný objekt fotochtivým turistům(¤). V bezprostředním sousedství mají pěkné jezero "Blue Lake".

    Sluneční výheň se nedá snést. V nějaké vesničce cestou do Cromwellu si kupuju nanuk. Slabá to náplast. S vypětím sil dojedu do Cromwellského kempu(¤), kde si vyperu a hlavně lezu do blahodárné sprchy. Průběžně píšu deník a chodím kontrolovat, jak schne prádlo. V kuchyňce, při čekání než se začne vařit voda na kafe, pozoruji ve vedlejší televizní místnosti kluka s hlavou asi 15 cm od obrazovky, jak upřeně sleduje Simpsony. Asi nějaký Rainman. Mmmm, teď zavonělo barbecue, do prčic to je vůně.... no nic, jdu si dát další sušenku :)

    Chystám se zalézt do stanu a zvedá se vítr, doufám, že už se nebude opakovat Mt. Cook.