10-11.2.2020

    Celou noc se jen převaluju s malými přestávkami na spaní. Ráno před sedmou slyším zvenku hukot a kouknu z okna - Sabine dorazila. Krátká, větrem hnaná dešťová smršť lomcuje stromky okolo hotelu a řídící věž není skoro vidět. Ale po chvíli už hlavně jenom prší. Pokusím se v hotelu vydržet asi do 12 hodin a půjdu omrknout situaci na letišti.

    Dávám si poslední hotelovou sprchu a jdu vyhodnotit situaci v Terminálu 1. Odbavovat mají začít až kolem jedné odpoledne, takže si koupím sendvič a usadím se někde v ústraní.

    Při otevírání odbavovací přepážky jsem tam mezi prvními, uděláme malou frontu a čekáme. Najednou se přiřítí nějaký přičmoudlý debil s vozíky, na kterých jsou naskládány bedny velikosti amerických ledniček a hned se dere dopředu (pak někdo zjistil, že je to skupina hudebníků z Indonézie) spolu s dalšími podobnými individui. Skupina bohatých babek přede mnou (neustále melou o tom, kde všude byly) si začíná stěžovat, ale letištní personál to vůbec nezajímá. Chodí od jednoho ke druhému s příručními skenery a snaží se načíst informace z našich pasů, ale očividně jim to nefunguje. U mne asi 3 minuty šmidliká skenem po pasu, až nakonec mávne rezignovaně rukou, ať jdu. Při průchodu bezpečnostní kontrolou zapípá jiný druh alarmu a já musím ukázat ruce, policista mi tamponem stírá dlaně i hřbety rukou, objede s ním okolo mého pasu po kalhotech a zasouvá tampon do přístroje na vedlejším stolku, ve kterém chvíli tiká, až se nakonec rozsvítí OK. Asi test na koronavirus? To by tak rychle asi nebylo, nicméně je dobře, že jsem si před chvílí přetřel ruce antibakteriálním gelem.

     V letadle vedle mne sedí dvě tiché japonky. V multimediálním systému letadla přibyla v nabídce spousta starších filmů, je z čeho vybírat. Po startu prudce nabíráme výšku až uši zaléhají.  Dostáváme od letušek 5 keksíků v sáčku a já si dám decku vína. Po chvíli začíná v uličce vonět česnek, večeře je tady. Prubnu dneska jehněčí a ostružinový cheesecake. V bezpečnostním školení katarských aerolinek hraje týpek z jedné epizody Zaklínače, co hrál rádce krále Foltesta a pak ho vykuchala striga.

    Přelétáme noční Evropu a vlétáme do Asie. Ve tmě a mlze přízračně pulzuje asi 100 kilometrů vzdálený Bagdád. Míjíme Basru a vlétáme kolem Kuvajtu nad Perský záliv. Po přistání v Dauhá nás vezou od letadla asi 10 minut k terminálu. Všechny národnosti uvnitř jsou potichu, jen češi hulákají a chechtají se na celý autobus. V duchu se stydím :D.

    Teď mne čeká nepřetržitý 16 a půl hodinový let... omg. U bezpečnostní kontroly zase pípám, tentokrát jsem zapomněl mobil v boční kapse kalhot. V letadle se vedle mně usazuje černoch a hned se začíná roztahovat... uaaaa, za co?