17.2.2020

   Dnes mne opět probouzí déšť, ale je přerušovaný, tak snad neprolije celý den. Přes New Plymouth dokončuji okruh okolo Taranaki zpět do Stratfordu. Doplním plnou nádrž auta a konečně koupím podrobný atlas Severního ostrova. V New Worldu(¤) beru nezbytné gumídky/sušenky a vjíždím na dálnici zapomenutým krajem - Forgotten World Highway (¤).

    Počasí nic extra, pod mrakem a poprchává, ale krajina je jako Frodův Kraj, malé kopečky, táhnoucí se do nekonečna(¤) :). Mám k dobru rezervu asi dva dny, které jsem měl vyhrazeny pro Taranaki, tak je rozpustím do budoucího plánu. Mám na dnešek vyhlídnutý Te Wera kemp, chválený v apce Camper Mate, ale ať dělám, co dělám, nemůžu ho najít. A to není po cestě kde zabloudit. Proto pokračuji až do malého, jednoduchého kempíku ve Whangamomona (¤) za 10 dolarů. Týpek v karavanu, sloužící jako recepce, nechce vůbec nic, žádné údaje. Jen sbalí deset babek a nazdar :D. Jsem tu až na jeden campervan sám, je dost brzo. Po kempu se volně prohánějí dva zakrslí poníci, kachny, slepice s kuřaty podivného druhu a kohout. Okamžitě se všechno zvířectvo nahrne ke mně a začíná žebrat. Miniponík mi žvýká nohavici.

    Udělám si kotel kafe a usadím se venku se sušenkami k psaní deníku. Žebrota vůkol! Ale jsem neoblomný :D. Za chvíli to zvířena pochopí a rozchází se po kempu. Jakmile ale zašustí pytlík se sušenkami, tak se všechny zvířecí hlavy, jako spojené drátkem, otočí mým směrem. Jenom v okamžik, kdy kohout s křikem prohání slepici, aby na ní v zápětí skočil a za soustředěného zájmu okolního zbytku hejna znásilnil,  mám příležitost sušenku nepozorovaně vyndat. Sakva, žerou tu muchničky.