15.2.2020

    Poznatek - několikrát ověřený a přesto jsem se nepoučil - neparkovat auto přes noc pod stromy. Auto je ráno celé zesrané od ptáků, fuj. Ale zase na druhou stranu mne tady ukolébával hukot moře :). Vyjíždím z Awakino jižním směrem(¤).

    Nahrál jsem si do GPSky nějak špatně místa, kam se chci podívat. Některá z nich jsou ve skutečnosti o pár kilometrů vedle :D. Už si říkám "Hmm, tak tady 3 sestry asi nebudou..." a pokračuji dále. Po několika kilometrech je cedule "The Three Sisters" (¤). Dupnu na brzdu a nelituju, trefil jsem odliv. Tři Sestry jsou skaliska na mořském pobřeží a dostat se k nim dá pouze za odlivu. Je krásné slunečné ráno, projdu se po téměř liduprázdném odlivovém pásu ke skalám a pokračuji dále k jihu.

    Teď mám v plánu trek u White Cliffs. U několika málo parkovacích míst na kraji cesty(¤) trefím poslední volný flek. Je tam cedule s upozorněním, že nejkrásnější část treku po pláži pod útesy je kvůli erozi a vysokému nebezpečí padání kamenů uzavřena. Hm, tak vyrazím na horní část, vedoucí nad útesy, ale je to úmorné stoupání sluneční výhní mezi pastvinami. Obracím se zpátky k autu a přesouvám se dále jižněji.

    V dálce se vynořuje mohutný masív hory Taranaki (Mt. Egmont), některé hory mají anglické i maorská jména. Tam se chci v nejbližších dnech vydrápat? To ani omylem, ale na google mapách jsem viděl na svahu fotky obtloustlých číňanek... Ještě si to nechám projít hlavou. Zkusím alespoň dnes vyjet k místu, odkud je nástup na trek k vrcholu. Cestou udělám malou zastávku u jezera Mangamahoe (¤). Po dojetí k úpatí hory začínám autem šplhat úzkou silničkou nahoru k North Egmont (¤). Po několika zatáčkách před sebou vidím na bok převrácenou malou nákladní dodávku silniční služby, převážející výstražné kužely (ironie osudu), kolem už stojí několik dalších aut, ze kterých se rojí turisti, z dodávky se někdo souká ven. Cesta je neprůjezdná, mno, tak tady asi už moc nepomůžu. Obracím se a jedu zpět dolů.

    Musím doplnit nádrž. Na benzince(¤) naberu plnou, zaplatím, sednu do auta, otočím klíčkem a nic... WTF? Zkouším to asi 6x.. vůbec nic, žádná reakce. Panika! A to ještě blokuju stojan, za mnou další auta... Jdu zpátky dovnitř benzinky a mojí lámanou angličtinou vysvětluju, co mám za problém. Chlapík za pultem je celkem ochotný. Prý jen "just a minute" než obslouží zákazníky. Já mezitím hledám v autě manuál s podezřením, že to bude pojistka, tak se chci podívat, kde je vůbec najdu. Kua, manuál je komplet v japonštině. Prodavač odněkud vytáhl přenosnou baterii se startovacími kabely, napojíme to na moji baterii a auto naskočí! Hurá! Z jeho nepřehledného anglického proslovu pochopím, že pokud to udělá ještě jednou, tak je kaput baterie. No tvl... to bych musel volat AA servisní službu. Mě je*ne.

    Dojedu v hrůze, že mi to po cestě zdechne, do asi 30km vzdáleného Stratfordu(¤) a zajíždím do kempu(¤). Postavím stan a přemýšlím, jestli ráno auto ožije. Předpověď počasí se horší. Na Taranaki bude místy vichřice a další dny občasný déšť, mno, asi si dám vrchol ujít a projdu jen kratší místní treky na svazích hory. Ale alespoň jsem si prošel 4 stránky drobným písmem smlouvu z autopůjčovny. Budu muset skutečně volat AA, jestli baterie umře. Fuck!