28.2.2020
Jo. Udělal jsem to! Už jsem si za to 2x nafackoval, ale je mi to jedno! I když jsem prohlásil, že do Hobitína, toho kýče pro turisty, nevkročím, tak jsem to přesto udělal. A OHROMNĚ JSEM SI TO UŽIL! :D Už předvečer jsem si přes internet zabookoval "Movie trip" na 10:30 ráno, téměř všechny termíny už byly obsazeny.
V 7:30 ráno vyjíždím z kempu, abych tam tak na půl desáté byl. Projet Rotoruu(¤) v ranním chaosu je noční můra. Omg. Ale v 9:45 vjíždím ke Shire's Rest(¤). Neuvěřitelné, když jsem tady byl před 11 lety, tak tu nic nebylo a k Hobitínu nás odvezl malý postarší minibus a na místě natáčení jsme byli skoro sami! Hobití nory byly jen odrazem zašlé slávy - sem tam dolík s papundeklovou stěnou. Shire's Rest (výchozí místo vedle farmy, kde leží Hobitín) se proměnil v totální turistické centrum! Odbavovací přepážky, info kiosek, obchod, kavárna, několik toalet, obří parkoviště... Vstupenka stojí balík - 84 dolarů (cca 1300,-Kč). Zaměstnávají armádu lidí, pikolíky, organizující chaos na parkovišti, lidi na přepážkách, nonstop úklidy toalet, průvodce, údržbu, řidiče atd atd. Mají několik druhů prohlídek - normální, s obědem, s večeří, inviduální, tématické a tak podobně. Mají to naprosto vymakané, vše šlape jak na drátkách. Je to jak na letišti, odbavuje se najednou několik front podle času na kolik máte booking. Mezi výpravami je třeba odstup i jen 10 minut.
Takže se postavím do správné fronty a za chvíli nastupujeme do tématicky zbarveného autobusu (já už vím, že si mám sednout vpravo k oknu, abych měl výhled na nádhernou okolní krajinu :D) a jedeme k Hobitínu. Probouzí se ve mně staré city a vzpomínky. Nechápu to, nedá se tomu zabránit. Svět Pána Prstenů mi otevírá dveře a vtahuje mne dovnitř... Hobitín je k nepoznání! Totální převrat od mé minulé návštěvy! Vše vypiplané k dokonalosti. Hobití nory, okolní zahrádky, hospůdka, vodní mlýn... nesčetně malých drobností a detailů, co mne pohladí na duši. Nádhera! Je super slunečný den. Po území Hobitína se v jednom okamžiku pohybuje snad 15 různých výprav, ale mají to vymyšlené tak, že nikdo nikomu nepřekáží. Jenom jedna ženská mi málem vypíchne oko deštníkem proti slunci, ale to neva. Průvodce nás zahlcuje historkami z natáčení a zajímavostmi, zatím co se pomalu přesouváme Hobitínem. Z komínů hobitích nor se slabě kouří a kolem se nese nádherná vůně. Mají uvnitř nějaké udělátka, do kterých párkrát za den přihodí kousky manukového dříví. Chodím kolem s pootevřenými ústy a kapající slinou. To jsem nečekal. Jako fanoušek Pána Prstenů jsem totálně na měkko. V průběhu prohlídky nás pustí dovnitř hospůdky "U zeleného draka", kde každý dostane jeden nápoj dle vlastního výběru zdarma.
A to už se pomalu loučíme. Prohlídka trvala asi dvě hodiny a ve mně uvnitř narůstá prázdno. Do pr... to jsem fakt nečekal :(. S myšlenkami úplně někde jinde popojedu k blízkým vodopádům Wairere Falls (¤) a v odpolední výhni šplhám nahoru. Hlavou mi zní jen jediný tón - musím tam znovu! Zpocený jak kráva po třech hodinách ve svahu jsem zpátky u auta a jedu do kempu Opal Hot Springs(¤). Hned si v recepci zaplatím wifi a listuju stránkami Hobitína. Mají zítra v jednom z turnusů poslední volná místa! Hned si jedno zabookuju a už je mi dobře :D.
Dávám prát svoje durch propocené oblečení. V jedné z kempových praček se po dně v bubnu hemží tak 30 velkých, černých cvrčků. Podle předpovědi na zítřek se už má začít mračit, ale pršet by mělo až odpoledne.
Jeden prsten vládne všem! :D
