17.3.2020

    Tak žádná apokalypsa se nekonala, hrozivá předpověď počasí se sekla. Přes noc jen trochu sprchlo, mohl jsem klidně zůstat ve stanu. Ta matrace v chatce byla unikát. Cítil jsem v zádech každou jednotlivou pružinu.

    Je zataženo a mířím k přívozu v zálivu Hokianga(¤) poblíž Kohukohu. Každou hodinu připlouvá z protějšího břehu zálivu z Rawene malý trajekt tak pro 15 aut, vyklopí pasažéry z protější strany a nabere druhé. Pendluje furt dokola. 20 dolarů za auto. Supr ušetřené kilometry.

    Jako by mne přívozní loď dostala do jiného světa. Slunce, modrá obloha, azurové moře, palmy... Nádhera. V Oponini(¤) a Omapere(¤) zastavím u pár vyhlídek, pohled na písečné duny je nádherný. Poznávám místa, která jsem navštívíl před jedenácti lety, sakva to uběhlo. Projdu pár stezek k obřím damaroním kauri, ale hodně jich je kvůli nákaze stromů uzavřeno. Damaroň Tane Mahuta - Pán Pralesa - je majestátní, jeho věk je odhadován na neuvěřitelných 1250 až 2500 let.

    V Kaihu(¤) doberu benzín a za chvíli jsem v Dargavillském Holiday parku(¤). V recepci pocítím jedno z nových zélandských opatření kvůli koronaviru. Musím ukázat pas s razítkem, kdy jsem vstoupil na novozélandskou půdu. Podle toho by mně asi vyfakovali, že musím na 14 dní do karantény.