29.2.2020

    V sobotu ráno jsou cesty a ulice v okolí Matamata prázdné. Jedu pomalým tempem z kempu do asi 30 minut vzdáleného Shire's Rest. Je pod mrakem a u Hobitína už to začíná žít. Bál jsem se, aby na mně ženská při vyzvedávání lístků blbě nehleděla, je tam ta stejná, ale mají přes tisíc návštěvníků denně, tak je to v pohodě.

    Dnes máme větší skupinu a vede nás průvodkyně Marika. Nasedáme do busu a už to cítím, v žilách mi začíná proudit Středozem. Magie je opět tady. Jsem jak zdrogovaný. Ve skupině máme pár mladých Japonek a ty jsou správně trhlé. Skáčou od jedné hobití nory ke druhé a všude se navzájem se smíchem fotí a bouchají se rukama do zad, když objeví něco dalšího, u čeho se můžou s chichotáním vyfotit :D. Dále je tady asi pět typických instagramistek, mladých, dlouhovlasých koček, které si v perfektně nacvičených pózách dělají stovky selfíček. Průvodkyně šediví, bo děsně zdržují.

    Naše dnešní průvodkyně je o kategorii horší než "Pete", kterého jsme měli včera. To byl borec, mluvil krásně srozumitelně (pak jsme se od něj dozvěděli, že je profi řečník a učí mluvit i ostatní. Průvodce dělá jen přes léto jako koníčka, protože je velký fanoušek Tolkiena). Dvě hodiny utečou jako nic a já opět sedím u Shire's Rest a koukám na okolní krajinu. Vůbec se mi nechce pryč. Jako bych tu byl přikovaný. Asi po hodince sledování okolního cvrkotu se s vypětím všech psychických sil nutím zvednout a jít k autu.

    Zajedu k Te Waihou River Walkway(¤), asi dvouhodinové stezce podél řeky. Je to dost populární místo. Malé parkoviště vůbec nestačí a auta stojí do dáli podél okraje cesty. Bloumám podél břehu, sem tam udělám fotku a docházím k závěru, že jsem asi nemocný. Budu muset vyhledat specialistu na odvykací léčbu závislosti na Středozemi. Půjdu do Hobitína potřetí! :D Je mi jedno, co si kdo myslí a klepe si na hlavu... Studuji předpověď a zítra(neděle) má být zase pod mrakem, ale v pondělí už hezky. Nemusím se moc přemlouvat a hned bookuju jedno z posledních míst na pondělní ráno. Zítra trochu projedu okolí a v pondělí jsem zase zpět! Obětuji něco ze svého itineráře a přizpůsobím se.

    Vracím se do kempu, který jsem ráno opustil, a platím si další dvě noci. Jo, jsem magor :D.