19.2.2020

    Ráno je furt hnusně. V 7 hodin jedu 30 kilometrů cestou nazpět k severu. U vesnice s honosným názvem "National Park" (¤) zahnu na východ a po chvíli dokodrcám k "Chateau"(¤) ve Whakapapa village. Za jízdy se mi na chvíli mezi mračny ukázaly obrysy kráteru Ruapehu, ale teď je zase vidět prd. Přestává pršet. Zaparkuju auto a vydávám se na asi dvouhodinový okruh k vodopádům Taranaki Falls.

    Zase prší, ale jak vejdu do lesa, tak to není tak hrozné. U vodopádů není moc příležitostí vyfotit je bez turistů. Každý, ale naprosto každý, musí mít svou fotku, jak stojí za vodopádem a přiteplale se usmívá :D. Ale jo, chápu to. Dokončuji okružní stezku a opět leje. Na další místní asi dvou a půlhodinový okruh k potokům Silica Rapids nastupuji v dešťové cloně.

    Potok má místy žluté, bílé nebo sytě oranžové dno. Má to něco společného s obsahem železa v potoce, které se tam dostalo ze sopek, a okysličováním vody. Po návratu sedám mokrý do auta (štíty sopek jsou za dobrého počasí pořád vidět, já viděl prdlačky) a tři kiláky nazpět zastavím u cesty, kde je krátká stezka k dalším vodopádům Tawhai Falls(¤), kterým se také říká "Glumovo jezírko". Natáčela se tu scéna z Pána Prstenů s Glumem.

    Je to blízko u hlavní cesty a proto se tu zastaví většina projíždějících turistů. Z malé vyhlídkové plošiny nad vodopádem mne vytlačí americká rodinka, protože oni "musí mít selfíčko" :D. Jesus...

    Teď už v apce Rankers NZ hledám kemp někde na jihu. Zkusím Lakelands Holiday Park(¤) u Whanganui. Asi po 100 kilometrech jsem u jezera Wiritoa, na jehož břehu kemp leží. Stavím stan pod velkou borovicí bo co to je za strom. Snad mi nebudou bušit šišky na celtu. Kolem pobíhá rodinka slípek Pukeko s malým černým kuřetem a z křoví vykukují dva divocí králíci. Sprchy a záchody jsou hnus, ale přežiju to.