18.3.2020

    Ráno se dívám do emailu a z mé nekonečné konverzace s prodejcem letenek "Pelikán" vyplývá, že mě zkrátka domů nedostane. Můžu skončit v Mnichově nebo Zurychu. Už na ně kašlu, pokaždé čekat dva dny na odpověď už mě vážně nebaví a moje trpělivost i čas už vypršely. Analyzuji nabídku evropských letenek a rychle kupuji jednu ze švýcarského Zurychu do nizozemského Amsterdamu a odtamtud návaznou letenku do Prahy. Pokud to klapne, tak bych mohl být doma za pár dní kolem půlnoci.

    Je hezky a kousek na jih od Dargaville je menší skála nebo pahorek Maungaraho Rock(¤). Nic extra, pár řetězů  pro usnadnění výstupu a za chvíli jsem nahoře. Kolem se donekonečna rozprostírají ploché pastviny a farmy. Nuda :D.

    Teď se musím zase proplést Aucklandem. Strašné! Příští cestu budu plánovat tak, abych se tomu městu vyhnul, krystalické motorizované peklo. Odpoledne už parkuju u chatky v kempu Clarke's Beach(¤). Je to asi nejbližší kemp u letiště (50km) na jižním okraji zálivu. Snažím se trochu vymést všechen hnůj z auta, ale je to marné, asi ho budou muset nechat sešrotovat. Teď kupodivu nemám ani moc depku z odletu, protože poslední týden prakticky furt vyřizuju něco s letenkami. Doufám, že za dva roky bude už po koronaviru veta. Balím batoh a užívám si krásný západ slunce nad zátokou.