16.3.2020

    Poslední dny se věnuji úsilí, abych se vůbec dostal zpět do ČR. Z letenkové agentury mi neustále přicházejí systémové zprávy o mých zrušených letech. Jakmile mi vystaví novou letenku, je do pár hodin zrušen i tento let. Bude to ještě zajímavé.

    Ráno jedu posledních 60 kilometrů k majáku u Cape Reinga(¤). Silnice je naprosto prázdná. "Daleký sever" (Far North) není moc osídlen. Jede se super. Pamatuju si, že před jedenácti lety byla silnice ještě štěrková. Dnes je po celé své délce až k majáku pokrytá asfaltem.

    Je neustále pod mrakem, slunce nikde. Světlo na focení tragické. Alespoň není u majáku(¤) moc lidí. Udělám si necelou hoďku trvající sešup dolů k pláži, u které jsem minule nebyl. Úzká pěšina se vine mezi nízkými křovisky po vrcholu útesu. Smutné počasí mě nenutí se tady nějak moc zdržovat a tak to balím.

    Cestou zpátky k jihu zastavím u stánku se super zmrzkou, vyráběnou přímo před vámi z čerstvých malin, jahod atd. K ní si vemu kafe na povzbuzení organismu. Pak už pokračuji přes Awanui(¤) a Kaitaia(¤) do Ahipara a tam zapadnu do kempu(¤) a zaplatím si chatku za nehorázných 90 dolarů. V předpovědi bylo zmíněno divoké počasí. Raději bych ty prachy investoval do další návštěvy Hobitína :). Sakva stýská se mi. Zítra si zkusím zkrátit cestu přes záliv Hokianga pomocí malého trajektu, který převáží auta sem a tam.