25.2.2020
V noci mi ke spánku zase houkaly sovy, ale skoro jsem je nevnímal. Ráno je stan durch mokrý a vlhkost vzduchu 100%. Sbalím se a zkouším zajít přes cestu ke stezce mezi horkými prameny v palmovém háji Morere Hot Springs. Ale cestu mi zahradí vrata a zámek s řetězem. Horké prameny nabízejí ke koupání za úplatu komerčně. Za pěší turistiku chtějí 3 dolary, ale otevírají až v deset, to tu čekat nebudu. Objíždím horem po štěrkové cestě celou rezervaci. Jsou tu krásné výhledy na okolní krajinu a mys Mahia. Ze štěrkové cesty přede mnou utíkají zbloudilé ovce a kozy.
Dojedu až k mysu Mahia(¤), kde by měla být vyhlídka na zátoku. Místo toho je na místě jen kyvadlově průjezdný, provizorní dřevěný most. Asi se sesula část útesu. Popojedu kousek dále až k pobřeží(¤), krátce se projdu po pláži, ale už zase mrholí, doufám, že jsem si své slunečné dny ještě všechny nevybral :D. Odjíždím z Mahia a už leje. Na každém rohu a co pár kilometrů tu stojí Marae. Místo pro shromažďování maorů.
Už se blížím po štěrkové cestě(¤) k jezeru Waikaremoana. Kolem jezera vede jedna z několikadenních "Great Walks", ale na tu nejdu. Poté, co novozélanďani prudce zvedli ceny za ubytování na horských chatách pro cizince (kdyby tak věděli, jak s jejich problémem "Máme moc turistů, pořádně je podojíme" v budoucnu zatočí koronavirus...), jsem od přenocování na předražených pryčnách upustil.
Zastavím poblíž v křoviscích ukrytému vchodu(¤) ke stezce, vedoucí k jeskyním Onepoto. Přestalo pršet. Stezka vede deštným lesem mezi skalisky se spoustou odboček k větším či menším jeskyním, ale všechno je po dešti strašně kluzké, tak neriskuju průzkum hlubin země :). Má to být cca dvouhodinová stezka, ale po hodině slyším za zákrutou zuřivý ryk stohlavé harpyje! Krve by se ve mně nedořezal... Školní třída! WTF! Čekám asi deset minut, jestli hukot poleví, ale nic. Mno, v těch úzkých uličkách mezi balvany se s nima plést nebudu.
Vracím se stejnou cestou zpět k autu a popojedu kousek podél břehu jezera k Lůově vyhlídce(¤) (Lou's Lookout). U cesty je malý parkovací flek, od něho začíná stoupat prudce do kopce stezka lesem. Ale paráda! Po dešti má les úplně přízračnou atmosféru, všechny listy se lesknou a ze země stoupá opar. Za chvíli jsem nahoře. Široká hladina jezera Waikaremoana se přede mnou vynořuje z mlh. Je bezvětří. Nádhera ♥. Scházím dolů a ještě zajedu k nedalekým vodopádům Aniwaniwa a Papakorito.
U jezera(¤) je kemp s jedním stojanem na benzín. V recepci chtějí za jednu noc ve stanu 36 dolarů, což je pěkně drahé, ale mám výhled na jednu ze zátok jezera a kemp je čistý a moderní. Sprchy, wc, kuchyně - nemůžu si stěžovat. Jen kód na zvednutí vstupní závory - 8597#, co mi dala maorka v recepci, nefunguje :D. Zvedla závoru ručně.
Sedím zavřený v autě, bo muchničky žerou jaxviňa, píšu deník a piju kafe. Jsem už xtý den bez wifi... áááá, nádherný digidetox.
