2.3.2020

    Před devátou už frčím k Hobitínu. Navzdory předpovědi je trochu zataženo a slunce nikde. Ale to neřeším. Jakmile nás usadí do autobusu, začne hrát hudba z Pána Prstenů, na obrazovce se spustí video průletu nad Hobitínem za ranního rozbřesku a průvodce řekne "Podívejte se z oken vpravo, uvidíte první náznaky toho, jak vypadá Středozem", tak vím, že jsem nenávratně ztracen.
    Dnes máme průvodkyni Emily, mladou a upovídanou sympatickou blondýnku. Už můžu srovnávat, každý průvodce vás vodí cestičkami Hobitína trochu jinak, možná v tom mají systém. Každý vypráví jiné historky. Začínám si všímat ohromujícího množství detailů v Hobitíně a u každé hobití nory. Je tady dost míst, kde jsme vůbec nebyli, možná tam vodí jiné druhy prohlídek.
    Ke konci už zase cítím to vnitřní narůstající prázdno. Ach jo. Po vystoupení z autobusu zpátky u Shire's Rest chodím pořád k autu a zpátky. Nejde to. Neustále si opakuji "..ještě 5 minut..", "..ještě 10..". To místo mi neuvěřitelně přirostlo k srdci. Naposledy pomalu procházím Shire's Rest, vzduchem se vine omamná, kořeněná vůně páleného manukového dříví, nesená z Hobitína :(.
    Sednu do auta a jedu s depkou asi sedmdesát kiláků k severu do rokle Karangahake Gorge(¤). Je tam stezka ve skalních tunelech bývalého dolu. Nutná svítilna. Celkem to ujde. Ale co chvíli se mi sevře hrdlo a myšlenky utečou jinam. Vracím se k autu a najednou se přistihnu, že jedu zpátky :D. Jo, vím, tu hranici mezi zdravým rozumem a šílenstvím jsem už asi překročil. Teď už chápu, co je to posedlost.
    Smykem zastavím v Matamata u informačního centra iSite a lovím wifi signál - bookuju si Hobitín na zítra. Teď zkusím na noc zakotvit u Brocka, Je to stavení s farmou(¤) na kopci, jen asi dva a půl kilometru od Hobitína, kde postarší pár udělal na své louce pár míst pro stany, sprchu a wc. Na místě potkám příjemné, sympatické vlastníky, ale nedokážu zase nastartovat auto. Chlapík (je mu tak 80 let) řekne, ať otevřu kryt motoru. Jen vyjekne "Jesus!, kde všude jsi s tím byl?" :D Přivleče z garáže startovací baterii a pomůže mi nahodit budík auta.
    Stavím stan. Z loučky na kopci jsou krásné výhledy na okolní pastviny. Je to farma, takže za chvíli kolem mně v autě při psaní deníku lítá tak 40 much.