1.3.2014

    Stalingrad. Jinak dnešní noc nazvat nelze. Taková arktická kosa, že jsem nevěděl, co dělat. Bez větru a deště, ale zima ukrutná. Stan je ráno durch mokrý. Jedu mrknout na blízké Humboldtovy vodopády, které musí být zblízka fajn, ale nedá se k nim dost doře dostat. Jediné vyhlídkové místo je z protější strany údolí.

    Vracím se asi 10 kiláků zpět k Divide. Sbalím si do batohu bundu, druhý objektiv, na záda hodím stativ, foťák a vyrážím zdolat Key Summit. Tam a zpět by to nemělo zabrat více, než tři hoďky. Obloha je furt taková divná. Hodně bílých mraků, počasí se nedokáže rozhodnout, k focení totál na prd. Cestou nahoru se to trochu pročišťuje a dá se konečně fotit. Pěkný výšlap, nic brutálního. Nahoře jsou alpínská jezírka a mokřiny. Slunce vylézá naprudko a je hezky :).

    Po návratu dolů jedu k Mildordu, zastavím se na chvíli u začátku treku ke Gertruda Saddle, ale netroufám si na něj. Kousek před Milfordem je prakticky hned u cesty Chasm (¤), řeka proudící vymletými skalisky. Tady už cítíte, jak vás začíná nasávat mocný vír turistického novozélandského průmyslu. Plné parkoviště, davy lidí. Na parkingu se promenádují dva papoušci Kea, kolem nich asi tak 70 lidí s foťáky, mobily a tablety je fotí a krmí, i když výstražné cedule "Nekrmte Kea!" jsou na každém kroku.

    Mírně znechucen odjíždím a stavím stan v milfordské kempu(¤), který je rovněž zamořen muchničkami. Vedle mne staví stan kluk s holkou. Co stan... Hangár! To je tak pro 15 lidí. Nebo pro menší cirkus. Že se jim s tím chce tahat :). Jdu omrknout Milford Sound(¤). Je zrovna odliv. Všude bažina a smrad. Přepálená obloha. Zkusím to při východu slunce. Ale obloha slibuje déšť. Zase se ochlazuje. Do prkna. Na dřevěném stole u stanu je nějaké zvířecí hovno. To vždycky potěší :).