13.2.2014

Od večera a celou noc dost silně pršelo, ale k ránu už dusot kapek postupně utichá a k paprskům slunce, opírajícím se na celtu stanu, se přidávají se svým orchestrem ptáci. Tak na tohle jsem se moc těšil :), jejich nezaměnitelné zvuky probouzejí mne i vzpomínky, zastrčené někde v hlubinách paměti. Konečně si začínám uvědomovat, že jsem tady... jsem zpátky na Novém Zélandu! :D

Na Brightonské pláži, zalité ranní sluneční září, už je teplo, procházejí se tu lidé s pobíhajícími psy a ze zátoky se vznáší vodní opar. Krása. Cestou na pláž se mi rozpadly sandály, u kterých jsem počítal, že se mi rozpadnou až při odjezdu. Musím vymyslet nějakou náhradu.

Kluka v recepci kempu jsem se včera ptal, jestli je otevřená cesta na "Godley head", takový výběžek nad zátokou u Lytteltonu (¤). Nebyl si jistý, ale ochotně hledal na netu, i když nic nezjistil. Christchurch a jeho okolí je po zemětřesení v únoru 2011 jedno velké staveniště. Tolik různých dopravních omezení a výstražných kuželů jsem snad na jednom místě ještě neviděl.

Na Godley Head dojedu v pohodě, ale pak mám namířeno jižněji přes Gibraltar Rock dál do Akaroa. Než najdu sjízdnou cestu tak se musím snad 5x vracet, vždycky skončím u cedule - Cesta uzavřena. V malém, zapadlém místu s honosným názvem "Port Levy" ( ¤) si na mne sedá první muchnička mého pobytu :). Dávám si chleba a uřvaní rackové se začínají slétat ke mně, mno asi popojedu dále. Vjíždím na štěrkovou cestu k "Pigeon Bay" (¤). Je úzká jako prase, míjení protijedoucích aut je zážitek. Doufám, že nebudu muset v nepřehledných zatáčkách couvat. Zatím couvali vždy ti protijedoucí, asi potom co viděli můj zoufalý pohled :).

V Pigeon bay už začíná asfaltka. Auto je špinavé jako čuně a to má za sebou necelý první den. Všiml jsem si, že uvnitř pod čelním sklem je nějaká součástka, od které vede kabel do hlubin přístrojové desky. Mám podezření, že Apex asi nechal do svých aut namontovat GPS hlídače. Mno, tak těm tam asi vypadají vlasy, jak zjistí, kde všude jsem jezdil. Nebo spíše mi, až uvidím účty za čištění, opravu atd.

Jo, teď jsem si vzpoměl, jak se jmenoval ten Ind. "Surish" asi :)

Přijíždím do kempu v Akaroa a v recepci mě málem šlehne, když po mě chce za stan a jednu osobu 37 NZD. Wtf... Při současném kurzu je to 630 Kč. Za to, že si můžu postavit stan a osprchovat se. Postavím stan, který každou půl hodinu mokne, protože s krátkými přestávkami leje vlastně furt. S tím je nutné na zeleném Zélandu počítat. To je jako by si člověk na Sahaře stěžoval, že peče slunko :).

Jedu omrknout vesničku Akaroa a dokonale kýčovitý maják. V kempu odevšad vřeští děcka, je asi plně obsazen. Majitel musí mít, při těch jeho cenách za ubytování, žně jako Bakala s RPG byty.