21.2.2014

    V rozpáleném Cromwellu byla noc jen o trochu chladnější než denní výheň. Spacák nebyl třeba. Obavy z rostoucího větru se naštěstí nepotvrdily. Kousek pod Cromwellem je veřejně přístupná oblast(¤) (celkem rarita na Novém Zélandu, kde vše je důkladně oploceno), kde v 19tém století, jako na mnoha dalších místech, zuřila zlatá horečka. Krajina připomíná kulisy italských spaghetti westernů. Minitrek se dá zvládnout asi za dvě hodiny. Místo se jmenuje Bannockburn Sluicings. Měl jsem v plánu omrknout i další podobný trek vedoucí zlatokopeckým územím - Carricktown track, ale ten se mi nepodařilo najít.

    Jízda jižním směrem od Cromwellu podél přehrady připomíná krajinu po atomovém výbuchu. Všude jen skaliska a mrtvá (seschlá) vegetace. V nepřirozeném kontrastu k bezútěšnému okolí(¤) je blankytně modrá voda přehradní nádrže.

    Přes Clyde, Alexandra, Roxburgh jedu do dalšího bývalého naleziště zlata(¤) - Gabriel's Gully. Dnes mám zkrátka zlatokopecký den :). Gabriels's Gully je fajn upraveno pro turisty. Asi hodinový okruh po svazích s infocedulemi a historickými fotkami tehdejšího života zlatokopů. V historickém městečku Lawrence si koupím nanuka(¤) a odbočím z hlavní cesty na Tuapeka, West Road. Opět parádně prázdná cesta, nulový provoz. Dovede mne až do Balclutha (zní to jako nějaká Tolkienova obluda z Mordoru :) ). Tady už začíná pršet. Vjíždím do oblasti Catlins. V Kaka Pointu zastavím a musím potvrdit jeho název :D. Příroda volá (¤). V bistru(¤) kupuju kafe a v autě za deště usrkávám a koukám na racka a on na mě :). V bistru měli šílený pípák (detektor vstupu), hrozně nahlas a otřesný zvuk. Každý, kdo vejde, vyskočí půl metru. Slabší jedinci potřebují rovnou resuscitovat.

    Pak se napojím na štěrkovou cestu(¤) vedoucí k majáku u Nugget Pointu. Je dost zataženo a sem tam spadne kapka. Ale ani v tomhle počasí si profláknutý fotoflek nenechávají ujít desítky turistů.

    Od majáku jedu rovnou k Surat Bay, kde is pamatuju klidný kemp. Teď je plný turistů. F*ck. No neva, stavím stan, mažu se sajrajtem proti muchničkám, bo tu žerou jako ďas, a jdu s foťákem na pláž. Asi po 50ti metrech mi dělá čáru přes rozpočet macek lachtan, rozvalující se u ústí jediné přístupové pěšinky :). Druhý pokus si nechám na ráno. Vařím kafe a jakousi "Masalu" z pytlíku. To jsem se s jídlem nějak rozšoupl :).