10.3.2014

    Po půlnoci se vzbudím a chce se mi dost na dabljúsí. Je celkem teplo, tak se vysoukám ze spacáku a potichu rozepínám zip stanu. Jdu k blízké dřevěné haciendě s verandou, na jejímž konci je jediný záchod malého kempu. Verandu přejdu celkem potichu, ale jak otevírám laťkové dveře záchodu, tak se ozve hustokrutopřísné hlasité zaskřípání a málem jdu i na velkou. V okruhu 2 kilometrů jsou všechny živé bytosti vzhůru.

    Z Pukekura Bush centra někdo ukradl z vývěsního štítu velkou muchničku, která tam vždycky visela. Je fuč. Včera večer už měli zavřeno a teď ráno furt neotevírají, možná ji mají vevnitř. Jedu do Ross(¤), malého zlatokopeckého městečka. Není důvod se tam moc zdržovat a tak po pár minutách jedu k místu jménem Hokitika Gorge(¤). Krajinka je taková ... mno ... zemědělská :), nečekám od toho nic zázračného. A najednou se na místě objeví skalnatá rokle s tyrkysově modrou řekou. Krása :).

    Taky jsem zkusil zajet k atrakci "Treetop Walk". Vybudovaná stezka mezi korunami stromů. Vstupné pro jednoho dospělého je 38 NZD. Ti musí být padlí na hlavu (684 Kč podle tehdejšího kurzu). To jim nedám ani omylem. To zase nějaký nenažraný investor chce svoje prachy co nejdříve nazpět.

    U jezera Kaniere jsou vodopády Dorothy Falls. Prakticky hned u cesty, ale musí se tam dojet po štěrkovém povrchu, což se mnoha lidem moc nechce. Od vodopádů objíždím jezero a mířím do Hokitiky, kde hledám záchody, až najdu jedny u pláže(¤). Ale jsou tak frekventované, že se mi přestane chtít. Severozápadně od Hokitiky ještě projdu krátkou "tunelovou" trasu a jedu do Jacksons Retreat, kde by měl být kemp. Je to na trase do Arthurova průsmyku, kam se chci vypravit zítra. Jen doufám, že tam dojedu. V nádrži je asi už jen rezerva.

    Jacksons Retreat(¤) je dobře vybavený kemp s krásnými výhledy okolo. Ale drahý, kurňa. Postavím stan a píšu deník. Robin, malý novozélandský černý ptáček s bílou náprsenkou, podobný naší července, zuřivě útočí na zpětné zrcátko mého auta. Asi se mu nelíbí jeho odraz. Vydrží asi 10 minut :). Pak vytáhnu sušenky, začnu večeřet a už slyším další povědomé zvuky :). Pod nohama se mi motá Weka, vodní chřástal, který si zvykl žebrat jídlo od lidí. Má sebou i dvě mladé.

    Postupně si vyperu oblečení, něco málo se mi daří i usušit. Správce kempu na mě něco volá. Zní to jako "mínsčaua". Kvůli mému nechápavému výrazu ve tváři to opakuje asi 6x. Pak to vzdává. Později si uvědomím, že se mi snažil říct "Men's Showers" (pánské sprchy) s ukrutným novozélandským přízvukem. (při mém příjezdu byly zavřené a on je šel zrovna odemknout).  Házím teda sprchu v prvotřídní umývárce, za kterou by se nemusel stydět leckterý hotel, a zalézám do stanu. Zvenku stále slyším zuřivé útoky Robina na své odrazy v autě. Už útočí i na okna a vše, kde se může vidět. Z druhé strany stanu pro změnu zase šmejdí weky. Tady je nějak živo :).