7.3.2014

    Dnes překročím pomyslnou hranici a dorazím na novozélandské západní pobřeží. Osobně se mi cesta(¤) z Wanaky přes Makaroru a Brány Haastu (Gates of Haast) líbí více než Milford Road. Zkouším v autě naladit jakoukoliv stanici, ale bezúspěšně. Už od Christchurche ale pravidelně chytám kmitočet 82.5 FM, na kterém je jenom ticho. Tohle mi rádio naladí ať jsem, kde jsem. Nějaká záhadná stanice. Dělám pár zastávek podél cesty a u Thunder Creek Falls se nemůžu od vodopádu dostat zpátky k autu. Autobus tam přivezl skupinu postarších turistů a ti se jako velká voda valí mým směrem :).

    Mám naplánovaný výstup nebo alespoň jeho část k Brewster Hut. Ale na místě nemůžu najít, kde se nastupuje na trasu. Vypadá to, že bych musel asi přebrodit řeku. To se mi v té kose teda nechce. Muchničky útočí v celých plucích. Repelent po mě teče ve stružkách, ale jim je to jedno. Jedu přes místo, kde se v září utrhl svah kopce a vzal sebou do běsnící řeky i silnici. Zrovna tudy tenkrát projížděl kluk s holkou jižním směrem. Kluka myslím nikdy nenašli. Tělo holky za 10 dnů vyplavilo 50 kilometrů vzdálené moře. Provoz je tady veden jenom jedním, nově vybudovaným, jízdním pruhem a silnice se na noc uzavírá.

    Projíždím Haast a jedu se mrknout do Jackson Bay. Pak se vracím do Haast Beach kempu, kde stavím stan. Mám dost času a muchny mě ožírají zaživa. Jdu si udělat kafe a v kempové kuchyňce se kouknu dovnitř rychlovarné konvice. To jsem asi neměl dělat :D. Mno, alespoň to kafe má říz.