6.3.2014

    Ztuhlý jak nanuk lezu ze stanu, že si teda nakonec dám ráno tu jejich teplou 5ti minutovou sprchu za dolar. Beru si raději dva. Ve sprchách jsem tak brzo ráno sám, takže se hezky nejprve v té klemře svlíknu, už jenom z toho mám málem 2 infarkty, a hodím minci do spouštěče teplé vody. A nic. KUA! Zkouším různé polohy kohoutku, vypínat zapínat a nic. Na popisku na stěně jasně zní: "Po vhození 1NZD mince začne 5 minut téct teplá voda" ! Dívám se na druhou minci on je to 20 nebo 50ti cent, v té tmě jsem se přehlédl. Auuu... No tak se zase hezky obleču, jdu se sbalit k autu a se sluncem, které už začíná barvit kopce nad jezerem Wanaka do zlatova, jedu ke startu treku k vrcholku "Roys Peak".

   Cestou poslouchám zprávy v rádiu a hlásí, že v Christchurchi je stoletá povodeň! WTF? Spousta veřejných služeb nefunguje, lidi jsou bez pitné vody, ale letiště je prý zatím v provozu. Mazec, to jsem teda zvědavý na odlet. Třeba budeme startovat z letadlové lodě :).

    Jo - vsuvka mimo pořadí - je fajn mít auto bez ruční brzdy s automatickou převodovkou, když parkujete v Queenstownu v ulici se sklonem 45 stupňů čumákem dolů těsně za nějakým "lepším fárem", které tam má odstaveno určitě nějaký magor s pitbulem, připraveným mi ukousnout kus prdele v okamžiku, kdy mu do toho fára trochu drcnu. To jen tak, že jsem si na to teď vzpoměl :).

    Roys Peak je hora jak cyp, pár kiláků západně od Wanaky. Dole je malé parkoviště(¤), kde už stojí dvě auta. Přezouvám se do trekbot, beru pití, jídlo, hůlky, foťák atd. a vyrážím na trasu. Jak se dívám na tu špičku nahoře, tak se mi dělá mdlo :). Má to dle cedule trvat 6 hodin. Obloha je vymetená a do svahu se opírá slunce. Tak, jako jsem nikdy nezažil Queenstown v hezkém počasí, tak jsem nikdy nezažil Wanaku ve špatném. Nespadla tu ani kapka. Svahy hory jsou porostlé šípkovými keři, žlutohnědou trávou a trsy divokého bodláčí, ze kterého, unášena slabým vánkem, vylétávají semínka jako v Avatarovi. Kolem se potulují hordy ovcí, hoven neskutečné kvantum. Cesta je technicky dobrá, žádné kořeny nebo soutěsky. Vypadá to, jako by tu snad i někdy v dávné minulosti jezdila terénní auta nebo povozy. Ale je to furt cik cak prudce do kopce. Po několika hodinách a asi 10ti litrech potu se začíná vrcholek kopce přibližovat. Výhled na jezero Wanaka je super. V dáli ční hora Aspiring, se svou věčně zasněženou čepičkou.

    Ve 12 hodin jsem konečně nahoře. Trvalo mi to zespoda 3 a půl hoďky. Slyším slovenštinu :). Zase kluk a holka, jsou tu jen na 10 dní, ale holka se klasicky nedá zastavit, řine se z ní vodopád slov :D. Já chci ale taky mluvit! :). Děláme nějaké fotky, i pro další turisty, kteří chtějí "ať je vyfotíme s horami v pozadí" :). Dvě holky mi cpou do ruky kompaktík velikosti krabičky sirek. Dávám si ho k oku a nic nevidím. Ono to nemá hledáček :D, jen displej, sakva. Jak se s tím fotí? :D.

    Loučím se s bratmi Slovákmi a oni už utíkají dolů, aby toho za tu krátkou dobu, co mají k dispozici, stihli co nejvíc. Za chvíli začínám sestup i já. Dole jsem asi ve 3 hodiny a to už sotva pletu nohama. Na parkovišti pro asi 8 aut jich tu stojí asi 30. V autě sauna. Přezutí do pohodlnějších bot je neskutečná úleva. Projíždím zpět Wanaku a už asi vím, co se tu děje. Nějaká výstava, bo co. Zemědělské techniky, asi. Všude stojí různé traktory a stroje. Městem jenom projíždím a dávám se hlavním tahem k severu mezi jezery Wanaka a Hawea(¤). Začínám se tak přibližovat k divokému západnímu pobřeží Nového Zélandu.

    V místě, kde se jezera téměř dotýkají, je odbočka na štěrkovou cestu a po necelých 10ti kilometrech i tábořiště. Je tam ale dost přelidněno a navíc tu pořvává  nějaká školní třída. Obracím se a pokračuju dále po silnici číslo 6. U cesty jsou cedule, upozorňující na přítomnost filmového štábu, ať snížíme rychlost. Za chvíli vidím na břehu jezera partu lidí, jak staví zvláštní konstrukci a fotí si okolní hory.

    Ve vesničce Makarora(¤) je holiday park. Paní v recepci je sympatická, noc za 12 NZD, sprcha neomezená a zdarma. Paráda! Při průzkumu sprch a záchodů zjišťuji, že tady už začínají být lidé více spjati s přírodou. Nad hlavou mi visí půlkilový pavouk :).