23.2.2014

    Už od včerejšího večera se zvedal silný vítr. Noc jsem strávil třepající kosu v plápolajícím stanu. Síly vichřice jako u Mt. Cook sice vítr nedosahoval, ale i tak jsem si užil. Aby toho nebylo dost, tak k ránu zaslechnu burácení, odlišné od hukotu větru. Vylezu prokřehlý ze stanu a vidím, jak sem od moře postupuje tmavá hradba jako z hororu. Valím si opláchnout xicht a zuby, v rychlosti balím stan, ale to už padají první kapky. Nestíhám. Nahážu to všechno na jeden chumel - spacák, stan a karimatku do auta a hned startuju, ať je alespoň teplo. Jedu omrknout pláž. Nad mořem visí černá deka, ze které srší do mořské hladiny blesky. Celkem děsivá podívaná. Otáčím se a projíždím zpátky Invercargillem k výrobně sušenek Kaye's(¤), kde by měla být podniková prodejna s velkými sáčky polámaných sušenek z výroby za nízké ceny. Ale do pytle... Je neděle a na místě zjišťuji, že je otevřeno jenom od pondělí do pátku. Jedu tedy k Rivertonu, kde si kupuji nějaké jídlo(¤). Pak u skalnatého pobřeží(¤) v autě čekám, jestli přestane pršet. Zase na mně z trávníku čumí racek. To bude ten stejný, co byl na Kaka Pointu :)

    Leje ale brutálně. Ochladilo se tak, že to vypadá na mráz. Pokračuju západně přes Colac Bay po Scenic route(¤). Poryvy větru hážou autem ze strany na stranu. Najednou rachot jak cyp. V autě to je jak v peci na popkorn. Začaly valit kroupy! Ale hustě. Za chvíli je na cestě vrstva tak, že v ní auta nechávají stopy. Pomalu jedu dále.

    V Tuatapere ve 4Square(¤) kupuju nějaké semínka na zasazení a při placení slečně pokladní tenký pytlík se semínky sjede z pásu někam do útrob posuvného zařízení. Snaží se to celé rozebrat, ale pytlík nikde. Tak mi jde pro druhý :). Dávám si long black na povzbuzení a přes Clifden mířím k severu. Blížím se(¤) k Manapouri a počasí otočí o 180 stupňů. Slunce, mraky se trhají, teplo, skrápne jen občas. Přede mnou se v mracích koupou zasněžené vrcholky hor :). Fiordland... Hello! :D

    V Manapouri se nad jezerem otevírají nádherná panoramata(¤). Slunko pere a z asfaltu cesty se mohutně kouří. Zbývajících 20 kilometrů do Te Anau mi uběhne mrknutím oka, pořád je na co koukat. V Te Anau zastavuju u infocentra a chci si vyzvednout lístky na Kepler Track, který bych mě pozítří nastoupit. U vchodu do rušného infocentra(¤) je cedule s informacemi o počasí na jednotlivých místních trecích. U Keplera stojí, že vrcholová alpinská část je kvůli sněhu uzavřena! WTF! Teplota 1 stupeň. To ty moje tři trička s krátkým rukávem asi nerozchodí. Jdu se dovnitř zeptat na podrobnosti. Infoslečnu musím hned zabrzdit "Slowly, please...", protože na mne spustila angličtinou rychlostí kulometu :). Říká, že ta část Kepler Tracku, vedoucí po hřebenech, je dnes uzavřena. Zítra a pozítří už to může být lepší. Dnes je tam sníh. Tiskne mi lístky do horských chat Luxmore Hut a Iris Burn Hut. Taky mi sděluje, že jestli po prvním dni a noci na chatě Luxmore bude další úsek neschůdný, ať se vrátím stejnou cestou zpět, vrátí mi peníze. Mno, takhle jsem si to nepředstavoval... :)

    Jedu do supermarketu nakoupit další zásoby a omrknout místní obchody(¤). Celý zítřek mám na toulání po okolí a finální přípravu na Keplera. Dnes se ubytuju v TOP10 Holiday Parku(¤), ať mám srovnání s kempem, kde jsme byli minule. Tam zamířím a přespím zítra. Od recepce pojede pozítří ráno bus k začátku Kepler Tracku. TOP10 Holiday Park je narvaný k prasknutí, mají problém mi najít místo pro stan. Nakonec něco vyštrachají, ale musím tamní rodinku přesvědčit, aby si posunuli stůl, jinak se tam nevlezu :). Voucher na Internet zadara, co mi dali v recepci, nefunguje, sakva :(. Cestou ze sprch někde brutálně zavoněla pečená ryba, mmmmm... ještě jsem tu neměl Fish&Chips. To si nechám až na cestu po západním pobřeží.