16.3.2014

    S tou chatkou jsem asi udělal dobře. Lije s malými přestávkami od večera. Po kempu jsou malé rybníčky. V jednom z nich by teď stál můj stan. Je půl deváté ráno a furt lije. Něco posnídám a musím jet dál. Příbojové vlny v Marahau narážejí do kamenitého břehu s temným duněním. Včera večer byla v těchto místech za odlivu planina a moře daleko.

    Pokračuju do oblasti Golden Bay. Vyjet Takaka Hill za prudkého deště a v šeru je lahůdka. V každé zatáčce se děsím, jestli proti mě nevyjede Novozélanďan se zhasnutými světly. Novozélandští řidiči zásadně nesvítí, ani ve tmě. Asi nějaká ostrovní úchylka. Na vrcholu(¤) Takaka Hillu zastavuju na malém parkovišti a zhasínám motor. To se nedá. Z oblohy se nonstop řinou kýble vody. Od rána bez přestávky. Sklopím sedadlo, natáhnu se a poslouchám rádio.

    Teď mi zavrněla sms od kamarádky ze Severního ostrova, že jsem měl "Jesus Fu**king Christ" sledovat předpověď počasí. Je to cyklón Lusi :). Už tu trčím dvě hodiny a kýble vody padají furt stejně. U asi kilometr vzdálených(¤) jeskyní Ngarua je malé bistro, kam jedu na kafe. Za těch pár metrů, co jsem musel přeutíkat od auta ke dveřím bistra, jsem mokrý jako myš.

    Po kafi sjíždím z Takaka Hillu po opačné straně ke Golden Bay. U skalních úseků objíždím šutráky velikosti lidské hlavy. Tady už začíná vítr házet autem jako hračkou. V městečku Takaka pro jistotu doberu plnou nádrž(¤) a v supermarketu(¤) si konečně koupím hovězí steak. Hovězí maso je tu levnější než salámy. Kdybych to věděl, tak si dávám stejky už od začátku ke snídani i večeři :).

    Jedu směrem k písečné kose Farewell Spit. Cesta je pokrytá souvislou vrstvou spadaného bordelu ze stromů a rozježděných vačic. V kempu Farewell Gardens(¤) si beru na noc karavan a v kuchyňce si připravuju stejk. Muááá... bašta! Šťavnatý a chutný :p.

    Poryvy větru a deště neustávají. Hází to karavanem sem a tam. Snad se v noci nepobleju. Na každém kroku v kempu visí asi deset cedulí s upozorněním, že veškerá jejich voda pochází z deště, ať jí šetříme. Mno, teď jí mají asi přebytek.

    Kvůli počasí jsem dnes nezajel ani k jednomu z míst, které jsem chtěl vidět. Už tak jsem toho musel dost vynechat. Snad bude zítra lépe. Je půl osmé večer a okolí je pořád bičováno zuřivými nápory vichru. Na obloze se nízko letící mraky sem tam roztrhnou a v průrvě na okamžik prosvitne modrá obloha. Mraky se ale neženou jedním směrem, ale nějak nepravidelně. Jako bych tady byl v oku hurikánu. Divné je, že přitom není vůbec zima. Vichr je vlažný.

    Jakmile jsem dovnitř karavanu donesl jídlo, už vylízají odevšad mravenci a musím na noc jídlo sklidit zpátky do auta. Pažravci.