17.3.2014

    Vichr v noci vůbec nepolevil. Přestávalo sice postupně pršet, ale vítr se trochu utišil až ráno. Sbalím se a mizím k pláži Wharariki. Mraky tady vypadají dost dramaticky, od moře postupuje tmavá hradba, hnaná větrem. Jde z toho strach, raději se klidím pryč. O kousek dále se jdu mrknout na nejsevernější bod jižního ostrova - Cape Farewell, což byla poslední část Nového Zélandu, kterou viděl a se kterou se loučil kapitán Cook, když se vracel ze své objevitelské výpravy.

    Já zase pokračuju v té své. Jižně se zastavím u pramenů Waikoropupu Springs. Krátká procházka kolem sladkovodních pramenů docela ujde, hlavní plus je, že tu nevybírají vstupné, zatím :D. To už jsem zase kousek od Takaky. Je ještě dopoledne, tak by v Grove nemusel nikdo být a já bych tam mohl vytáhnout stativ i slider a udělat pár hezkých záběrů. Na parkovacím fleku není ani jedno auto. Paráda. Vytahuju nádobíčko a jdu se projít mezi skály Grove. Když chci použít slider (kolejnička pro foťák), tak mi chvíli trvá, než to celé složím a uvedu do provozu. Dva záběry jsou v pohodě, ale v úzké průrvě, když připevňuji kolejnici ke stativu, se objeví kluk s holkou a chtějí projít na malou vyhlídku za mnou (budou se muset vrátit stejnou cestou). No nic, tak to zase všechno rozkládám a pouštím je dál. A vychovaně čekám. Ale oni se nemají k návratu. OMG. Doufám, že nebude výměna tělesných tekutin! Arrgghhhh... bude... Zřejmě jsou v té fázi zamilovanosti, která lidi nutí kdykoliv, kdy nejsou v pohybu, aby si řádně vyměnili bacily :D . Do pr.... on jí ještě začíná šahat na zadek.. připadám si jako šmírák v peepshow. Slušně se otáčím zády a začínám znovu montovat kolejnici, ať si v klidu užijou. Samozřejmě, že v polovině mojí práce mi stojí za prdelí a chtějí ven. Nevím, jestli toho kluka nemám třísknout po hlavě stativem.... tak znova...

    Chvilku se ještě po Grove potuluju, ale vzhledem k tomu, že se udělalo hezky, se tu začínají rojit další lidi. Balím fidlátka a jedu k vodopádům Waunui. Hezká, necelou hoďku dlouhá procházka deštným lesem k vodopádům. Jeskyně Rawhiti odkládám na příště. Teď mne čekají nekonečné serpentýny Takackého kopce, jediné přístupové cesty do/z Golden Bay. Loučím se s národním parkem Abela Tasmana a vyrážím.

    Za kopcem projedu Motuekou a zamířím k vesničce Mapua(¤) u pobřeží. Je tu kemp. Ubytuju se a jdu prát věci. Z prádelny vidím, že poblíž mého stanu stojí nahý chlap a protahuje se. WTF? Doperu, hodím to do sušičky a jdu zpátky. To už vidím dalšího maníka, jak si to kolem štráduje ne nahý, ale jen s ručníkem kolem pasu. Začínám studovat infoleták kempu, co mi dali v recepci. No jasně, stojí tam, že povolují nahotu na pláži, u bazénu a v místě ubytování. Částečně nudistický kemp :D. Já se k nim teda ale nepřidám :).

    Uprostřed kempu stojí klec s papouškem kakadu jménem Joey. Jeho vřískání je slyšet do daleka :).