12.3.2014

    Slunce ráno nikde. Vracím se pár kiláků k hodinové trase podél potoka s romantickým názvem "Uhelný" - Coal Creek, na jejímž konci by měly být vodopády. V lese není ani noha. Vodopády jsou celkem atraktivní, udivuje mne, že tohle místo není více profláknuté.

    Pobřežní cestou(¤) se blížím ke Punakaiki. Cesta s neustálými výhledy na moře vyžaduje zvýšenou ostražitost řidiče :). Přímo u Punakaiki(¤) se nezdržuju. Moc velká koncentrace turistů. Ale prakticky hned za Punakaiki je trek Pororari River Track(¤). O něm jsem vůbec nevěděl. Je tu více tras, od kratších až po osmihodinové výšlapy. Tolik času nemám. Příště :). Jdu asi jen půl hoďky podél nádherné, pomalu plynoucí říčky. Úplně sám. Kolem je spousta palem, v korytu tlející kmeny stromů, mechem zarostlé kameny... paráda. Jenom trochu více světla na focení by to chtělo. Slunko je zalezlé.

    V Charlestonu jsem už připravený z GoogleEarth :), žádná cedulka nebo směrovka, vůbec nic. Ale já vím, že tady(¤) mám zabočit :). Po pár kilometrech štěrkové  cesty se dostávám k řece, která je podobná té z dřívějšího River Tracku. Okolo stojí strmé vápencové stěny a útvary. Dělám menší průzkum a pak se vracím na hlavní tah. Musím pro benzín do Westportu. Tam si dávám své první Fish&Chips, co jsem na Novém Zélandu. Ani se mi tomu nechce věřit. Horký, voňavý balíček, zabalený v novinách si vezu na úzké westportské molo(¤), kde si ho chci v klidu vychutnat. Zaparkuju a sedám si s jídlem na šutry. Po dvou hranolcích zjišťuji, že to nebyl až tak dobrý nápad. Odněkud se vynořilo asi 10 racků, přicapkávají tak na 20 centimetrů ke mně a podezřívavě na mně čučí. Musím se s tím zavřít do auta :). Jídlo je ale výborné.

    Jedu podél pobřeží dál k severovýchodu. To už mě vítá vesnička Granity(¤) se svými vesele barevnými domky. Ve staré známé kavárně si dávám Take Away kafe a mířím k místu, kde jsem na netu našel rozpadlé pozůstatky starých lázní. Ty jo... na místě zjišťuji, že je to paráda. Atmosféra jako ze Stalkera :) To já můžu. Rozpadající se zbytky betonových staveb, schodišť, tunelů, rezavých kolejí a tak podobně. Vše je zarostlé zelení a kapradinami. Je tu i jeden delší okruh, ale tlačí mě čas. Do pytle. Jak se vracím k hlavní cestě, tak sjedu na nějakou jinou zapadlou odbočku a najednou vidím, že u cesty sedí u stolku a popíjí pivo Peter Jackson s dalším chlapem! Teda, když se nad tím zamyslím, tak to asi nebyl on, co by tu dělal, ale ta podoba byla neuvěřitelná... Co když opravdu...? :)

    GPSka mě zavedla na slepý konec silnice uprostřed svahu. Sesuv půdy asi před časem udělal své a už nezbyly peníze na opravu. Musím se vrátit stejnou cestou. Jak pokračuju od Granity po západním pobřeží k odlehlému severu, tak vesničky postupně získávají vzhled(¤) spíše menších komunit podivínů a hipísáků, sqělý kolorit :).

    Snažím se najít kemp u pobřeží - Gentle Annie. Nádherné místo, slunce se kloní k mořské hladině, na pastvině se pasou koně a tráva je zelená až přechází oči. Stavím stan, píšu deník a pár desítek metrů ode mne tiše šumí Tasmanovo moře.