19.2.2014

    Ráno jako obvykle na poslední chvíli pospíchám k Moeraki Boulders, abych stihl východ slunce. Je zataženo, takže je to stejně celkem jedno. Ale protáhnu alespoň stativ, pak se uvidí, jestli vyšly nějaké použitelné fotky. Trefil jsem příliv a o balvany vesele šplouchá voda :). Je tu jen jedna další fotografka. Pobíháme chvíli se stativy po pláži a až se nabažíme, tak si jdeme každý po svých.

    Jedu jižním směrem přes Trotters Gorge(¤), malou přírodní rezervaci uprostřed vápencových skal. Je tady malý trečík, vedoucí lesem kolem jeskyní. Jsem tady sám, což je sqělé. Vlastně ne, doprovází mne celé hejno Fantailů, malinkých, černobílých ptáčků s vějířovitým ocáskem, kterým pořád kmitají. Ani chvilku neposedí, nejdou vyfotit. Po návratu k autu si dávám snídani.

    Jo, k mému jídelníčku - nepravidelně střídám super měkký novozélandský chleba, sýr a zázvorové sušenky. A sem tam jablko. Už tak žiju týden :). Vlastně kecám, ještě jsem měl dvě mrkve.

    Teď mám v plánu najít místo, odkud můžu vystoupit na Puketapu Hill(¤) u Palmerstonu. Ááá, jako zázrakem tam trefím hned napoprvé... GoogleEarth je druhý největší vynález od dob Edisonovy žárovky.

    Stoupám do příkrého kopce, čnějícího nad okolní krajinu jako vztyčený prst. Za chvíli mám nohavice komplet promočené a zablácené jako prase. Asi za hoďku stojím na vrcholu, kde je něco na způsob mohyly nebo vyhlídkové věže. Kličkuju mezi ovcemi zpátky k autu a pak si pouštím topení přímo na nohy, ať trochu proschnu.

    V Palmerstonu zastavím u obchodu, kde si uvědomím, že takhle zaprasený nemůžu z auta - typický vidlák :). Několik kiláků za Palmerstonem stojí u cesty přívěs, ve kterém chlapík prodává kafe(¤). Ách, supr. Long Black to jistí, tady mi gatě jak čuně nevadí. Asi už tady kafe prodává dost dlouho, ta chuť má v sobě totiž patinu staletí :).

    Z hlavního tahu odbočuji k vesnici Karitane a jedu po cestě nad pobřežními útesy. Blížím se k plánované zastávce pod vrcholem Mt. Cargill(¤), ale padla mlha jako u rybníka Brčálníku a já nevidím na krok. No nic, tak příště. Přede mnou je město Dunedin.

    Stresující průjezd městem bych měl už rád za sebou. Nepochopil jsem zatím jejich systém odbočování vlevo na větších křižovatkách. Někdy je tam pro odbočení vlevo vybudován samostatný pruh, na kterém ale není žádný semafor. Ale z toho fleku vidím na ostatní semafory a to, že mají třeba jako teď červenou. Stojím taky. Auto za mnou začíná troubit. Asi při odbočování vlevo neplatí červená. Hmmm. Na chvíli zastavím v zákazu stání u nejstrmější ulice světa - Baldwin Street(¤). Je to maras, nevím, jestli by to moje auto vyjelo. Partička postarších človíčků si tam vzájemně gratuluje, že se jim ten krpál povedlo vyjít po svých :).

    Projíždím Port Chalmers(¤) a zuřivě klikatou příjezdovou cestou mířím k Aramoana. Trochu se projdu a přes záliv(¤) sleduju hezký maják, přilepený ke skalisku. Tam mám taky namířeno. Vracím se zpět k Dunedinu a vjíždím do druhé "čelisti" zálivu Otago.

    Po příjezdu do Taiaroa Head(¤) (konec poloostrova) zjišťuji, že je to ve skutečnosti chovná stanice na záchranu albatrosů, zkomercionalizovaná do krystalického kapitalismu (jaxviňa). Několik různých druhů předraženého vstupného. Nejvyšší šplhá k 800,- korunám. Díky, nechci. K tomu majáku se ale jinak nedá dostat! Jen se vstupným, asi. Do pytle. No neva.

Přes výše položenou Highcliff Road(¤) mířím k Lanarch Castle - kýčovitému zámečku nějakého pracháče z 19tého století. Mraky přelétávají asi 20 metrů nad jeho zdmi, celkem bizarní :). Omrknu jenom zahrady (samozřejmě za vstupné) a už se začínám poohlížet po místě na přespání.

    Podle mapy by měl být nějaký kemp v Brightonu, asi 10km jihozápadně od Dunedinu. Po příjezdu(¤) vidím, že je to hlavně kemp natrvalo postavených karavanů, ve kterých bydlí zdejší komunita rybářů, potetovaných individuí a hipísáků. Ale vypadají v pohodě. V recepci je sympatická paní, která se pořád usmívá a ptá se, odkud jsem. Když odpovím, že z Czech republic, tak se začne smát ještě více a řekne, že tu ještě žádného čecha neměli. Vůbec bych se nebránil, kdyby mě chtěla nechat přespat u sebe :D.

    Stavím stan na malém, travnatém plácku mezi karavany a jdu omrknout hajzlíky a tak. Ve sprchách (které jsou kombinované s WC - prostě sprcha a hned vedle mísa - brutus) je nad umyvadly cedule, ať tam lidi nečistí ryby :)