28.2.2014

    Většinu vypraných věcí, které mi nestihla usušit obstarožní sušička v kempu, mám rozložených všude po autě. Vlhkost vzduchu 100% :). Vylézám ze stanu a jezero Te Anau(¤) se teprve začíná vynořovat z ranní mlhy. Je zataženo, neprší. Připravuji ranní kafe, dojídám sušenky a čekám, až otevřou benzinky. Musím dobrat plnou nádrž a vyrazit na Milford Sound. Mezi Milford Soundem a Te Anau žádné benzinky nejsou.

    Arrggghh... ten prokletý novozélandský toaletní papír... (hajzlák).. Mají ho extrémně úzký, jako účtenka z obchodu, fakticky! Minimálně liga novozélandských žen by si na to měla stěžovat, protože jejich zadky na to nejsou stavěné :).

    Jsem na Milford Road(¤) a jedu s krátkými přestávkami severním směrem. Cedí jako z konve. Není už možné naladit žádnou rádiovou stanici, o mobilním signálu nemluvě. Dojedu k "Divide"(¤), kde začíná/končí Routeburn Track a čekám, co udělá počasí. Během půl hodiny se slunce snaží prodrat skrze clonu mraků, ale nedaří se mu to. Najednou se mraky rozestoupí, přestává pršet a slunce svítí o 106. Honem jedu kousek dále k začátku treku k jezeru Marian(ženský rod).

    Tříhodinová trasa je dost fyzicky náročná, ale Marian se vám za tu námahu odmění. Drsná, magická krása jezera, schouleného pod strmými vrcholky, pokrytými věčným sněhem, učaruje každému. Je po dešti a z příkrých skalních stěn se do jezera řítí spousty malých vodopádů. Jsem po kolena od bahna, odpadává ze mně po kusech, ale to nevadí. Necelou hodinku bloumám okolo a snažím se vrýt zrcadlící se odraz horských štítů na hladině jezera Marian hluboko do paměti.

    Schyluje se pomalu k večeru a já jedu po štěrkové cestě do blízkého Gunn's kempu, kde stavím stan. Okolí je totálně zamořeno krvežíznivými muchničkami! Je jich plné auto. Nevím, jak je dostat ven. Žerou jako prase, repelent vůbec neúčinkuje. Maras :(. Půl hodiny je mlátím ručníkem, snažím vypudit z auta a furt nic. Ony mi tam snad dovnitř musí lézt výfukem, bo co... :(

    Nemá to cenu, jdu se raději osprchovat. Na to, jaký je to jednoduchý kemp, mají fajn sprchy. Hezké a vodu do nich ohřívají v kotli, kam přikládají dřevo, takže ze sprchy slyšíš, jak vedle praská oheň :). I hajzlíky jsou krásně čisté a moderní. Lepší, než ve většině městských kempů. Mám nějakou časovou rezervu, tak se musím zítra ráno rozmyslet, co podniknu. Na stan začaly dopadat kapky, je čas jít na kutě.

 

Poznatek: Spacák začíná smrdět jako dobře vyzrálý francouzský sýr.