9.3.2014

    Budím se, lezu ven do noci a vidím kupu hvězd. Bude hezky! Začíná honička. Nevím, co dřív. Vyždímat stan, sbalit věci, chce se mi na záchod, potřebuju kafe! Kurňa, musím stihnout východ slunce u jezera Matheson. Po zbrklém dělání všeho najednou frčím k jezeru. Z kempu je to kousek. Na parkovišti(¤) už je pár aut. A teď úprk k místu, ze kterého se dá fotit. Spolu s pár dalšími opozdilými fotografy po pěšině skoro utíkáme. Malý asijský pár nás nechce pustit před sebe a blokuje cestu :). U jednoho z fotofleků už je skupinka bláznů se stativy a uzávěrky fotoaparátů cvakají o 106. Obloha bez mráčku, hladina jezera je klidná jako zrcadlo a nad pásmem hřebenu Jižních Alp vychází slunce. Nad hladinou se vznáší slabá mlha. Nirvána! :D Příště musím vzít půlený neutrální filtr, ten brutální rozdíl jasu nelze běžně vyfotit.

    Po ne úplně ideálních fotkách jedu od jezera dál po West Coast. Vysoko nade mnou vyskakují z letadla parašutisti. Tam musí být úžasný výhled. Je nádherný den. Cesta k ledovci Franz Josef se klikatí v tisících zatáčkách( ¤ ). Sklenice s marmeládou pod sedadlem spolujezdce lítá ze strany na stranu.

    U ledovce mám naplánovaný trek. Do pytle, malé parkoviště u startu treku je plné a jinde se zaparkovat na úzké silnici nedá, grrr.... Pokračuju teda o kus dále na normání velký parking , kde se jdu projít k ledovci. Nechce se mi věřit, že je to on! Za ty 4 roky se zkrátil o několik set metrů! Začíná/končí až vysoko někde ve svahu. Ledová jeskyně, která byla v jeho úpatí, je dávno pryč. To asi bude to neexistující globání oteplování :). Po cestě k ledovci se stala katastrofa mezinárodního významu. Rozpadl se mi polarizační filtr. Do prdele! Třetí nejdůležitější část vybavení každého fotografa (první je jeho vlastní hlava, druhá objektiv, třetí polarizák, čtvrtá tělo fotoaparátu). Asi následek dřívějšího pádu. Vůbec nedrží na objektivu. Musím ho tam přidržovat rukou. Mě je*ne. Navíc prasklinka ve skle začala dělat při určitém úhlu ke slunci hnusné efekty na fotce. Áááá, musím to nějak do konce doklepat, tady nový neseženu. V autě se to snažím nožem nějak vyspravit, ale co se nedá restartovat, je pro mě španělská vesnice :).

    V městečku u ledovce Franz Josef najdu internetovou kavárnu, kde mají normální PC! Můžu si konečně uvolnit paměťové karty. Chlap uvnitř po mě ale chce samozřejmě prachy, stejná sazba jako za používání netu. Přitom potřebuju jen přesunout soubory z paměťovek na externí disk. Uvolňuji si alespoň jednu kartu. Na těch jejich plečkách to trvá věčnost :(.

    Jdu se mrknout na další místní kratší trek. Sem asi moc lidí nechodí, je to trochu bokem. Asi půl hoďky jdu deštným lesem kapradin a stromů, obalených lišejníky. Najednou narazím na nějaké hodně staré zrezivělé potrubí. Vede podél cestičky a taky je celé obrostlé mechem. Po nějaké době odbočuje do hloubi deštného lesa. Nedá mi to a vstupuji do lesa a jdu podél potrubí dále. Asi po 100 metrech se potrubí napojuje na jakousi větší bednu, budku napůl zapuštěnou v zemi a obloženou asi pytli s pískem. Zevnitř se nepravidelně ozve zvuk, jako by se tam něco hýbalo. Okolní les ztichne jako v hrobce. Nepípne ani pták, nepohne se lísteček... Ježí se mi chlupy po celém těle. Zpátky na cestu skoro utíkám, fuj...

   Pokračuju v trase treku, ale na houpacím mostě je cedule, že další část je z důvodu eroze svahu uzavřena. No nic, vracím se k autu a dělám si odbočku k laguně Okarito(¤) a pak se už rozhlížím, kde složím hlavu. V Harihari( ¤ ) chcípl pes a další místo vypadá moc muchničkovitě. Dojíždím do Pukekura, kde se dá u nějaké hipísačky ubytovat(¤). Všude po pozemku má cedule, jak je vláda proradná a politici ulhaní(oni snad někde mluví pravdu?). Stojí tu i model gilotiny s dalšími doprovodnými hesly :). Stavím stan a doufám, že uschne než zajde slunce.