2.3.2014
V 6 ráno už nemůžu dospat a tak se pomalu v ledovém stanu převlíkám do ještě ledovějšího oblečení a plížím se ven. Mraky. Do pytle. Za hoďku a něco má vyjít slunce. Sklízím stan a jedu k Milfordu. Tam nikdo, paráda. Beru stativ a jdu blíže ke svahům, ať mám lepší výhled. Ale furt leje. To je snad naschvál. Během půl sekundy je sklo objektivu plné kapek. Čekám jak trubka asi 15 minut, promočený s prokřehlými prsty. Na chvilku se udělá "dešťové okno", kdy neprší. Cvaknu foťák do stativu a zkouším pár fotek. Muchničky mě žerou jako zběsilé... teď se mi jedna zahryzla do xichtu nad obočí, nemůžu se pohnout... fotím... ááá .. musím vydržet... :D. Ale i tak je Milford Sound brzo ráno v mlze úplně jiné místo, než mumraj v poledne.
Nemá to cenu, bestiální muchničky a déšť znemožňují jakoukoliv aktivitu. Jdu zpátky na parkoviště se schovat do auta. Stačí půlhodinka a parkovací místa se plní auty. Magie Milfordu mizí, aby udělala místo byznysu.
Vracím se směrem(
¤) na Te Anau, takhle brzo ráno jedu od Milfordu sám. V Te Anau(
¤) si dávám
Long Blacka a v prudkém dešti ho v autě ucucávám. Poté opouštím město výpadovkou(
¤) na Queenstown. Na shledanou, Te Anau! Příště snad bude lepší počasí na procházku po tvém dlouhém nábřeží :).
Do auta za jízdy buší hektolitry vody. Sem tam zahlédnu orientační ceduli s ukazatelem směru k místu, kde se konají zkoušky ovčáckých psů, to si teda vybrali den. Zastavuji na odpočivadle, abych něco snědl. Uááá, hnus oranžový - koupil jsem si tu nejlevnější marmeládu, co tam měli. Grapefruitová s kousky kůry. To je teda svinstvo, normální sladký průhledný gel s nasekanou grepovou kůrou. Tak to poletí do koše.
Další hodina cesty je za mnou a furt leje. Začínám objíždět(
¤) nádherně modré jezero
Wakatipu. Na vyhlídce u
Ďáblova schodiště(¤) je prd vidět. Mraky, mlha, déšť. Queenstownu se prozatím vyhýbám a jedu k Arrowtownu. Zastavím u jezera Hayes(
¤), koukám na hladinu a čekám, až přestane pršet. Za hodinu už je po dešti. Udělám pár fotek a zanedlouho vjíždím do Arrowtownu(
¤).
Všechny obchody už jsou zavřené, tak si alespoň prohlídnu staré čínské chajdy z dob zlaté horečky. Ubytovávám se v místním kempu. Okolní výhledy jsou fajn, ale sprcha za 1NZD/8 minut? Grrrr... V kuchyni si vařím nějaký vietnamský kentus (nudle) z pytlíku. Pálí to fest. Chuť nic moc. To už si nekoupím. Připadá mi, že noci jsou čím dál tím více chladnější, asi to bude chtít večer rum :).