16.2.2014

Probouzím se z celého kempu jako první (asi to bude tím, že jsem tam sám), balím si svých pár švestek a jedu k Peel Forest. Minule tam dost cedilo a teď to nevypadá o moc lépe. Sice nechčije, ale obloha je celá zatažená. Jdu se podruhé mrknout na vodopád Acland Falls, ale tentokrát sebou beru stativ. Vůně lesa je magická. Potkám pár lidí, ale naštěstí žádné zástupy.

Jo, od vyzvednutí auta hledám, kde se tu zapínají mlhovky. Kontrolka na palubce je, ale žádné tlačítko v dohledu.

Dnes bych měl podle času skončit u Tekapo nebo ve Fairlie. U jezera Tekapo je hvězdárna a prý se tam skvěle fotí hvězdy. Jak tak přemýšlím, tak jsem hvězdnou oblohu na Zélandu mockrát teda neviděl. Vlastně jo, tenkrát jak bylo ve stanu mínus deset pod Mt. Cook.

Z Peel Forestu jedu přes Geraldine ke Kakahu a nevěřím vlastním očím. Jsem tu potřetí a teprve teď je track otevřený. 3 hodiny mi zabere cesta k vyhlídce u pískovcových skal a zpět. Propocený lezu do auta a jedu přes krajinu v okolí Taiko, která dost připomíná českou zemědělskou zemi :), k údolí Moa.

Ráz krajiny se mění. Z kopců vystupují k nebi zvláštní pískovcové útvary, podobné sochám Rapa Nui. Jsou jich tu mraky. Údolí Moa působí až nepřirozeně, jako by tu někdo náhodně postavil kulisy skal. Ale tolik ovčích hoven, vměstnaných na malém území, jsem ještě neviděl. Po návratu k autu se je dalších deset minut snažím vyšprtat z podrážek ven.

Mířím k Fairlie. Nevím proč, ale už od první návštěvy na mne tohle městečko působí fajn dojmem. Zastavím jen na chvíli, omrknu co se změnilo a jedu dál. Stoupám k průsmyku Burke. Kopce jsou vyšší a asi zadržují mraky z jihu, protože jakmile vyjedu z průsmyku, je rázem sluncem prozářený den a v dáli se rýsují obrysy pohoří Jižních Alp.... Muaaahh .... slinivka. Pozn.: Příště si sbalit dětský bryndáček.

K jezeru Tekapo je to co by kamenem dohodil a za chvíli parkuji u svatostánku turistického kýče :D. U jezerního ikonického kostelíku má svatbu nějaký asiat. Ťamanů je tu jak na tržnici.

Je už dost pozdě a tak fičím do kempu. Postavím stan a jdu poprvé za celý můj pobyt na NZ na Internet. Pošlu pár emailů a mířím do sprch. Za polovinou cesty (od stanu do sprch je to štreka) si uvědomím, že v recepci byla nějaká cedule s upozorněním o sprchách na mince. Kua, no vracet se mi nechce. A taky, že jo, ve sprchách teče teplá jen po vhození 2 NZD mince. Riskuju studenou.. džízis krajst... za co.. ??  Nechápu eskymáky.

Lezu do stanu.