25.2.2014

První etapa Kepler Tracku je za dobrého počasí špica! :) Ale popořádku.

    Večer se začal prudký vítr pomalu utišovat, až přestal úplně. Zato začala rapidně klesat teplota. Byl jsem ráno ve spacáku jako ledový muž Ötzi. Než jsem došel do umývárky, tak se mi na pastě na kartáčku udělala ledová krusta. Ale nebe je čisté, jen sem tam bílý mráček. To vypadá slibně. Dělám poslední úpravy batohu, vyklízím vše z vnitřku auta do kufru a jedu ho odstavit na dlouhodobé parkoviště u návštěvnického centra. Je sice nehlídané, ale snad nebude nikoho na pohled prázdné auto moc provokovat. U kanclu TrackNetu čekám, až přijede bus, který mě hodí ke branám jezera Te Anau (mechanická vrata, regulující odtok vody), kde začíná Kepler Track. Asi po 10 minutách jízdy jsme tam(¤).

    Po přechodu bran jezera vstupuju do pobřežního lesa. Paráda, nehne se ani lísteček. Oproti včerejšku nebe a dudy. Mezi stromy probleskují sluneční paprsky na mechový koberec pod nimi a jezero Te Anau jemně šplouchá. Jde se nádherně. Asi hodinu trvá, než dorazím k zátoce Brod Bay. Odtud začíná stezka v mírných zákrutách stoupat. Je dobře upravená. Ne, jako korsický masakr GR20. Kolem je spousta kapradin, lišejníků a padlých kmenů. Ani nevadí těžký bágl na zádech. Asi po třech hodinách vystupuji nad hranici lesa. Kolem jsou svahy, hrající zlatou, hnědou, žlutou a zelenou barvou. Dole v údolí se třpytí Te Anau.

    Pomalu jdu po hřebenu směrem k chatě Luxmore. Asi za hoďku ji vidím mírně pod sebou na krásném místě s výhledem do údolí. Uvnitř si jdu najít nějakou palandu a rozhlížím se, co kde a jak. Kuchyň s takovým výhledem na štíty hor a jezero pode mnou by chtěl snad každý. Vybalím bágl, zapíšu se do knihy hostů a jen s foťákem vyrážím na průzkum okolí. Asi 10 minut od chaty je jeskyně. Údajně hodně velká a hluboká. Doporučují mít sebou dva zdroje světla a jít minimálně ve dvou. Omrknu jen vchod a usazuji se o pár desítek metrů výš na vyhřátém kameni s parádními výhledy na okolní i vzdálené hory. Něco přes dvě hodiny se jen povaluju a koukám okolo. Toho se nedá nabažit.

    Jdu pomalu zpátky k chatě, která se už plní lidmi. Přicházejí z obou směrů. Kepler není tak striktní, jako Milford Track, kde se může jít pouze jedním směrem. Chatový ranger přichází pozvat lidi na hodinovou vycházku do okolí s výkladem místních zajímavostí. Nechápu, je to ranger Peter z Milford Tracku! Taková svérázná postavička s nonstop navlečenými zelenými kamašemi na nohou. To je mazec :). Já se usazuji v kuchyni, vařím čaj a začínám psát deník.

    Kolem sebe slyším spoustu jazyků, některé nedokážu identifikovat. Lidi si připravují svačiny, večeře a kuchyně se plní vůněmi všech druhů. Dostávám hlad a vařím si instantní nudle s curry. Ble :)

    Na ceduli v kuchyni je fixem napsána přepověď počasí na zítřek, mělo by být pořád hezky, jenom k večeru bude v okolí fjordů trochu mrholit. To zní moc dobře. Zítra vede trasa celý den po hřebenech. Poslední, co potřebuji, je vítr nebo déšť.

    Jak jsem seděl na šutrech, tak se mi na slunci opět spálil xicht. Já snad budu mít hubu jak z polepšovny celý zdejší pobyt. V místnosti s palandami na spaní, kam jsem si šel pro instantní jídlo, jsem málem omdlel. Smrad z ponožek jaxviňa. No to bude noc, anestetikum první kategorie. 40 lidí v jedné místnosti udělá svoje.

    V 8 večer má bý "Hut Talk" s rangerem. Obvykle sdělí pár instrukcí a novinky o počasí. Stejně mu budu prd rozumět. Mám ještě hoďku a půl času. Objevili se tu dva týpci - chlap a ženská, oba tak kolem padesátky. Viděl jsem je opravovat trasu tracku. Asi dobrovolníci. Přitáhnuli si do kuchyně dvě nebo tři igelitky natřískané surovinami a začínají tu provádět kulinářský cirkus. Vytahují nějaké hřiby, zeleninu, med, omáčky, kusy masa a já nevím, co ještě a kouzlí z toho dobroty.

    Potkal jsem tu dva slováky, kluka a holku. Něco si našetřili, dali v práci výpověď a cestují po světě. Už byli v Anglii, Norsku, Africe, Austrálii a koukají po letenkách do Vietnamu nabo Thajska. Do desíti večer spolu kecáme. Jen na chvíli nás přeruší ranger Peter s pár historkami a trikem s vycpanou lasičkou, vytaženou z nohavice (to samé předváděl i na Milford Tracku:)) Za úplné tmy vylézáme z chaty a pozorujeme hvězdy.