1.3.2009
Ráno:
Je ráno a počasí vypadá nadějně. Na modré obloze plují načervenalé obláčky. Jako na potvoru máme dnes asi ne moc extra zajímavý přesun z Hanmer Springs západním směrem do pobřežního Greymouthu.
Večer:
Tak cesta vedla oproti původním nadějím skrze jednu skoro nekonečnou průtrž mračen. Ty vědra vody chlístaly (cákaly) z mraků skoro nepřetržitě. Jednou jsme museli i zastavit, protože prostě nešlo pokračovat v jízdě. Hezké na tom byly duhy, které nám stavěly do cesty své barevné oblouky - jen jen přejít do země Oz :). Trasa se klikatila přes průsmyk Lewis pass, Springs junction (¤) a vesničku Reefton (¤), na kterou budeme asi chvíli vzpomínat. Podle průvodce se má na jejím okraji nacházet malé muzeum se vším možným od místní zlatokopecké historie přes kuriozity a tak podobně. Mezi stromy vykukuje pár dřevěných domků - to by mohlo být ono. Zrovna z mraků nepadají hektolitry vody a tak zastavujeme a jdeme to očíhnout. Byl to jeden z větších domů - něco jako stodola, odshora dolů naplněný všemožnými krámy. Vevnitř nás uvítal poměrně hovorný dědula, který nám převelice ochotně začal popisovat různé exponáty, obrazy atd. Mi mu rozuměli asi tak každé padesáté slovo. Tak jen přikyvujeme a hloupě se usmíváme. Ale děda se jen tak nedá - začíná výklad prokládat otázkami - a sakva. Už jde do tuhého. No mazec. Blekotáme nějaké blbosti, postrádající smysl, ale mu to zřejmě nevadí. Mezi horami všemožných věcí přicházíme k nějaké vitríně, na které je vylepen už zažloutlý výstřižek postarších místních novin. Na něm je vyfocený chlapík, jak za nohy drží asi tak metrového hmyzáka. U toho se v doprovodném textu píše, že je to farmář z Reeftonu, kterému tato bestie sežrala akr pole. Při čtení nám dochází, že to čteme v češtině! To ony místní noviny poukazovali na evropský plátek "Hrom", který uveřejnil takovou hovadinu o jednom z jejich usedlíků :). Říkáme dědulovi, že to je "our language". To jsme neměli dělat. Děda povytáhne obočí a povídá "You are Czech, then..." A spustí další lavinu slov a otázek... Mazec. Ke konci se nám snaží říct nějaký vtip a když dovypráví, tak na nás kouká, kdy že se jako začneme smát... marně. Jediné slovo, co mu z toho bylo rozumět, bylo "deer" - jelen. To nám ale k pointě nestačilo. Urychleně se přesunujeme k východu, kde nám ještě ten milý pán podává ruce a my mizíme a chechtáme se 
. Jedeme dále přes několik minivesniček, až se ocitáme ve městě Greymouth, údajně největším městě západního pobřeží. A zase kruhové objezdy a jejich novozélandská pravidla. Šupec. Nejprve obhlížíme hostel Global village, který vypadá zvenku i zevnitř pěkně, ale je v něm na náš vkus až moc rušno. Tak dále. Další pokus je místní Top10 Holiday park, ležící blízko pláže. Po číhnutí chatky se rozhodujeme to vzít. Vybalíme a jdeme nejprve pěšky najít jednu kešku, ale v polovině trasy zjišťujeme, že jsme příliš srostli s autem a vracíme se. Právě včas - začíná další krátká intenzivní přeháňka. Po ní sedáme do auta a jedem k vyhlídce Lion's walk, kde není kam zaparkovat. Necháváme focuse před něčí garáží. Po bahnitém výstupu máme boty jak prasata, ale kešku jsme odlovili a okolo vyhlídky by mohli místní radní nechat vysekat křoví - je přes to prd vidět. Pak přejíždíme k blízké čtvrti Blaketown, kde se chvíli procházíme po pláži a molu. Děláme něco fotek a vracíme se do kempu.
 |