17.2.2009
Budíme se do krásného rána. Stan je celý mokrý rosou - snažíme se ho nějak usušit, ale marně. Kolem nás v kempu capká nějaká kachna a žebrá jídlo. Je celkem krotká a tak dostává nějaký chleba a fotíme ji jak nějaké vzácné zvíře :). Původní plán si přivstat a jít blejsknout východ slunce na pláži nějak nevyšel, ale třeba bude ještě příležitost. Trochu okukujem okolí a odlovujeme jednu malou kešku (v deníku se těchto frází bude vyskytovat více. Pro neznalé - keška [cache] je pojem pro skrýš v GEOCACHINGu - vysvětlení např na www.geocaching.cz). Muchláme mokrý stan na hromadu a cpeme ho na zadní sedadla. V klidu vyjíždíme z Christchurche na jih. Na nějakém odpočivadle zastavujeme a rozkládáme stan. Je teplo a tak ho trochu sušíme. Jako pro řidiče je to pro mne kruté, musím se věnovat řízení, ale nejraději bych co 100 metrů vystoupil a koukal kolem sebe na tu nádheru. Napětí se zvyšuje v okamžiku, kdy se na západě začínají objevovat hory - paráda. Projíždíme vesničky Ashburton, Geraldine, Fairlie. Za Geraldine uhýbáme na vedlejší prašnou cestu, vedoucí do Kakahu bush reserve, kde se chceme trochu projít. Tam je ale vstupní branka zavřená. Přelízat ji nemáme odvahu, i když nás okolní džungle láká spoustou šelestů a nádherných zvuků. Jedeme zpátky k Fairlie. Všechno to jsou malebné shluky několika domků s nějakým obchůdkem a záchody, případně informačním centrem (íčkem). Ve Fairlie se snažím v nějaké večerce koupit simkartu do mobilu, ale moje angličtina na to nestačí. S mírnou ostudou odcházím do auta a kloníme se trochu na západ vstříc horám. Po průjezdu průsmykem Burke pass a kličkování mezi kopečky se před námi znenadání vynořuje hladina jezera Tekapo. Nikdy jsem nevěřili, že modrá může být tak modrá. Takže ty fotky, co jsme dříve viděli, opravdu nelhaly. Tak čistě tyrkysovou barvu u nás v přírodě asi neuvidíte. Je to jak rána obuškem do hlavy. Hned brzdíme autem poblíž břehu a s foťáky vyrážíme na lov. Shodou okolností je blízko kostelík Church of the good shepherd, který má na fotkách snad každý zélandský turista. Poflakujeme se okolo a fotíme a fotíme. Auto ale už nas nás netrpělivě čeká a tak pokračujeme kousek na západ k druhému tyrkysovému jezeru Pukaki, které po jeho západním břehu celé objíždíme k severu až do Mount Cook village, kde zjišťujeme, že všechna vhodná místa pro stany jsou už obsazena a tak rozbíjíme stan na nehorázných kopcích vzrostlé trávy, kterou se snažíme předtím trochu udupat. Marně. Ale stan stojí, my platíme požadovaný obnos do obálky a kontrolní ústřižek věšíme na stan - je to samoobslužný kemp. Jdeme očíhnout mapku okolí - zrada. Sprchy jsou o pár kilometrů zpět u turistického centra. Sedáme do auta a jedeme na průzkum. Nechápeme, jak pro takovou turisticky frekventovanou oblast může být jen jedna veřejná sprcha a to ještě na mince. Budka je obsazená a před ní čekají s ručníky ještě nějací další dva týpci. Janča se mě na něco ptá a jeden z nich se otočí a vyvalí bulvy. Říkám "Czech?" - maník odpoví "No jasně" :). Dáváme se do řeči. Jsou tam už asi 3 měsíce. Mezitím ze sprchy vyleze nějaký francouz a týpek se ho ptá "Is the water fuc**ing hot?". Ten je z toho trochu vyplašený a dělá jen nějaké posunky rukama a něco mumlá. Vypadá to, že na nás teplá možná ani nezbude. Je už večer a tak na to kašleme a jedeme zpátky. Do spacáků se ukládáme tak, jak jsme.
 |