12.3.2009
Ráno se krátce procházíme v blízkosti kempu a pak už vyjíždíme zase nahoru po SH14 k severu. Sem tam zastavujeme na focení a před polednem si konečně na nějakém bezejmenném místě dáváme ranní kávu. Zase naši oblíbenou kombinaci Long black + Chai latté, kdy se nás prodavač ptá "Do you want a sugar in Chai Latté?" (chcete do toho chai latté cukr?) a Janča mu s klidem v očích řekne "Jo!", v autě pak oba přežíváme menší záchvat smíchu. Po vydýchání jedeme do vesnice Coromandel (¤), kde kupujeme pár suvenýrů a dáváme si zmrzku. Já testuju nějakou s kousky gumových medvídků, chuťově je to ale pistáciová. Pokračujeme v jízdě, tentokrát už jižním směrem podél západního pobřeží poloostrova Coromandel Peninsula. Cestou odlovujeme nějaké kešky. U některých to není možné kvůli množství zastavujících turistů. Děláme si přestávku u překvapivě pusté oblázkové zátoky a fotíme mraky mušlí. Narazíme i na kraby poustevníčky, jsou jich tam hejna. Přijíždíme do Thames (¤), kde se chvilku poflakujeme, dáváme si fish&chips a jedeme zase dál na západ přes Kopu(¤), Orongo(¤), Pipiroa(¤), Waitakaruru(¤), Miranda(¤) - tam si dáváme druhou kávu a chvilku u pobřeží krmíme uřvané racky. Dále jedeme přes Kaiaua(¤), Whakatiwai(¤), Wharekawa(¤), Orere(¤), Kawakawa Bay(¤), Clevedon(¤), Brookby(¤) a Manukau(¤), které je již předměstím Aucklandu. Vjíždíme do Holiday parku, kde nám sdělují, že už mají jen chatky za 85NZD, rozhodujeme se to protáhnout přes celý Auckland na jeho severní okraj, kde by měly být další, cenově přístupnější, kempy. Dotankujeme palivo a noříme se do setmělého Aucklandu. Mazec. Provoz jako blázen, šílené semafory, milióny naprosto zmatených jízdních pruhů, některé mají na sobě nějaké značení, které vůbec nechápeme, ale to je fuk. Zuby nehty se snažíme držet pokynů navigace, ale když vám sem tam 10 cm vedle okýnka prosviští šílenec přes šrafované pásy 200 km rychlostí, tak začnete být trochu nervózní. S nervama v pr... v pytli dojíždíme na místo, kde by podle GPS měl být kemp. Není. Zadáváme souřadnice dalšího. Jedeme a po jednom blbém odbočení ho nacházíme. Děda v recepci říká: "Sorry, we are full." Sedíme v autě vedle recepční budky a listujeme v průvodcích, mapách a letácích, kam teda teď. Pomalu se psychicky připravujeme na noční cestování, když si to k našemu autu šine děda z recepce a říká, že se mu právě uvolnil jeden karavan, protože někdo zrušil rezervaci. Hned ho bereme a po sprše a pár nočních fotkách zalézáme do spacáků.
 |