6.3.2009
Noc ve stanu nebyla moc OK. Už jsme pomalu zapoměli, jak se staví. Mazec byly kempové sprchy - zvenku malé tlačítko, po jehož stisknutí začne na 4 minuty téct teplá voda. Znovu zmáčknout jde až 4 další minuty po skončení cyklu prvního. Vyprali jsme si pár věcí a napůl je usušili v sušičce. Většinu noci propršelo. Naštěstí to k ránu přestalo. Nevynecháváme zrána ani tentokrát blízkou pláž, kde leží chcíplý malý žralok a koukáme i na jakési ďouro-tunely do země, které slouží v době hnízdění asi tučňákům. Po návratu do kempu se nám daří trošičku usušit stan. Po ranním čaji odjíždíme k hoře Mt. Egmont (Taranaki), konkrétněji k městečku Stratford (¤), které leží u jejího východního úpatí. V několika malých vesničkách Paraparaumu(¤), Te Horo(¤), Otaki(¤) - tady Janča omylem platí na parkovacím fleku za cizí auto :), Levin(¤), Foxton(¤), Sanson(¤), Bulls(¤), Turakina(¤), Wanganui(¤), Waitotara(¤), Waverley(¤), Kakaramea(¤), Manutahi(¤) a Hawera(¤) děláme pár zastávek a už se těšíme, jak se začne v dálce vynořovat mohutný kužel Taranaki (¤). Cestou se opět kazí počasí, zatahuje se a my vidíme leda tak prd. Během jízdy navíc Janči zaskočí mrkev - normálně řídím a najednou se vedle mne začnou ozývat zvířecí zvuky. Ve stokilometrové rychlosti mrknu vedle sebe a vidím kšiltovku, dvě vyboulené oči a červený obličej. Ptám se "Chceš praštit?", odpovědí je mi zakývání kšiltu nahoru a dolů. Jedním okem koukám na cestu před sebou a druhým na sedadlo spolujezdce. Jedna ruka svírá volant a druhou buším do Janči, která vypadá, že mele z posledního. Raději zastavujeme a vracíme do normálu všechny základní životní funkce. Asi jí nikdo neučil, že se mrkvička nejí napříč :)-(já už to nevydržím, sranda coo? víš jak mi bylo? není to nic příjemnýho:) ). U silnice si kupujeme paklíček jahod a tekutou čokoládu na namáčení - mmmm... Cesta ale jinak ubíhá dost pomalu. Je děsně vlhko a vedro. V autě je na zdechnutí. Sem tam si pustíme klimu, ale nechceme to moc přehánět, ať se nenachladíme. V pozdním odpoledni (spíše večeru) jsme ve Stratfordu, kde se snažíme v dešti sehnat chatku v místním holiday parku (¤). Mají je všechny obsazené, ale paní nám nabízí volný karavan za 2x25 NZD. Riskujeme to a zatím to nevypadá zle, je to malé, ale je tu sucho (Janča poznamenává - nejstarší karavan na NZ). Horu Taranaki není vidět ani omylem. Jdeme do večerky pro nějaké chipsy k snídani a vietnamec/japonec/číňan/korejec (já je od sebe nerozeznám) se mě u pokladny na něco ptá, čemu vůbec nerozumím. Zní to jako "Are you a pen?" (Jsi tužka???) - několikrát to opakuje a hledí na mně a já na něj. Nakonec to řeším vše zachraňující frází "I don't understand english." Asiat má ještě snahu komunikovat, ale já končím.
 |