10.3.2009
Z Opal hot springs kempu se pár kilometrů vracíme zpátky do Matamata (¤), projíždíme centrem, parkujeme oře a hledáme íčko(¤). Jako u všech zélandských městeček není třeba hledat příliš dlouho. Informační centrum zde slouží zároveň i jako základna pro výpravy do Hobitína. Objednáváme si "guided tour - Hobbiton movie set" za 58 NZD na osobu. Odjezd je až za 20 minut a tak máme ještě chvíli čas. Udělali jsme dobře, že nás neodradilo ranní vstávání - jsme totiž jediní turisté, čekající na odvoz. Do Hobitína se nelze jiným způsobem dostat. Místo leží uprostřed rozlehlých soukromých pozemků. Nasedáme do stylově pomalované dodávky, jsme pořád sami dva, a jedeme. Průvodkyní a řidičkou v jedné osobě je upovídaná mladá holka, která tu chlebárnu ne a ne zavřít :D. Nonstop do nás hustí informace v nesrozumitelné zélandské angličtině. Ještě, že se musí věnovat řízení a nemá tak moc šancí se otáčet na naše nechápající obličeje. Asi po deseti kilometrech od Matamata zastavujeme u brány ke vstupu na pozemky (¤) a do dodávky se nahrne 10 dalších švédů nebo finů nebo co to je. Zřízenec nám otevírá branku a my vjíždíme do filmového Kraje. Kolem začíná takový malý ráj. Projíždíme nádhernou krajinou, všude jsou pronikavě zelené kopečky, sem tam rozložitý strom, ovečky... Dodávka nám zastaví jenom jednou, kdy se celé osazenstvo vyhrne ven a foťáky cvakají jak o život. Natlačíme se zpátky do auta a asi po 10 minutách jsme v Hobitíně. Taková malá idylka - rybníček, kachny, cvrlikající ptáci, pár mráčků na modrém obzoru a mohutný, rozložitý strom, u kterého probíhala Bilbova oslava narozenin - přesně jak si to pamatujeme z filmu. Průvodkyně nás postupně provází celým místem, kdy na každém fleku vysvětluje co a jak a proč atd. Spousta hobitích nor už neexistuje. Byly na přání Petera Jacksona srovnány se zemí. Chtěl vrátit krajinu do původního stavu. U jednoho z kopečků je malý kamenný blok, kde je nám vysvětleno, že je to to jediné, co zbylo z hobití nory Sama Křepelky, jak si ji pamatujeme z konce Návratu krále - když u ní stojí s Růžou a mimčem. Vymaníme se ze sevření skupinky turistů a prozkoumáváme okolí na vlastní pěst. Něco z Tolkienova kouzla je pořád ve vzduchu, ale cítí a vidí ho jen zasvěcení. Nevládne tu už totiž žádný z Dúnadanů, ale tvrdá ruka turistického byznysu. Po cca dvou hodinách nás naloží do dodávky a odvezou zpátky ke vstupu na pozemky. Tam nás naženou do nějaké páchnoucí salaše a musíme přetrpět ukázku střihání ovcí. Nic moc, takové stresování zvířat ani jeden z nás nemusí. Pak už nás jen průvodkyně vyklopí v Matamata a omlouvá se, že by ráda, ale v našem rodném jazyce nás prostě provázet nedokázala :). V Matamata si dáváme Long blacka, kterého už potřebujeme jako sůl. Taky si k tomu nakupujeme asi kilo různých dortíků, koláčků a sladkostí, které se na nás z prodejního pultu neodolatelně koukaly. Přecpaní vyjíždíme na sever přes Tatuanui (¤), Waitoa(¤), Te Aroha(¤) - tam děláme krátkou přestávku a mrkneme se na právě tryskající malý termální pramen. Další zastávku děláme v Paeroa (¤), která je domovem kdysi slavné novozélandské limonády L&P. Kousek za městečkem parkujeme u Karangahake Gorge (¤), kde vyrážíme asi na hodinový minitrek přes pár houpacích mostů a hlavně přes starý, už nepoužívaný kilometrový tunel, vedoucí skrze kopec. Je tam tma jako v pytli, jen u stropu svítí (to je silný výraz) sem tam nějaké oranžové orientační minisvětýlko. Máme sebou baterku, jejíž světlo tmu ale paradoxně prohlubuje. Janči není moc do řeči, po chvíli mám bobky i já. A jak Janča škrtne podrážkou po štěrku, tak málem vypustím ranní kávu i dortíky zároveň (druhým koncem). Fuj, honem pryč. Naskočíme do auta a už si to fičíme k plážím u Waihi , kde mají snad všude palmy (¤). Vypadá to tam jako v Beverly Hills. Vytipováváme si kemp na konci Waihi Beach - Bowentown holiday park(¤). Vypadá to tam dobře a tak zůstáváme (50 NZD - chatka super). Ještě jdeme udělat pár fotek na pláž a na kutě. Jo - malé mínus - sprchy tam mají na automat, je nutné vhodit minci pro teplou vodu :(.
 |