18.2.2009
Brzo ráno se hrabeme ze spacáků a jedeme se osprchovat, dokud tam nikdo nebude. Opravdu je tam hezky prázdno a tak si dáváme příjemnou ranní teplou sprchu. Pak si nazouváme pevnější boty a jdeme omrknout okolí. Na delší trasu Mueller hut si netroufáme, naše kroky míří k blízké vyhlídce Kea point. Je to prakticky asi jen 15 minut od kempu, ale v ranním sluníčku a bez turistů je to bezva. Na vyhlídce už někdo fotí hřebeny hor na starý deskový fotoaparát jak z dvacátých let. To asi bude jiná kategorie než jsme my :). Horští papouchové se neukazují a my valíme zpátky k autu, kde balíme stan a jedeme zpátky podél jezera Pukaki, dále přes vesničky Twizel, Omarama, Otematata. Sem tam zastavíme, nakoupíme nějaké sušenky k obědu a u jezera Benmore odlovujeme v příjemném sluníčku další kešku a klasicky sušíme stan. Do cesty se nám připlétá vesnička Kurow. Tam se chvilku procházíme. Narážíme na několik zavřených obchůdků, které jsou plné zboží jako ze starožitnictví nebo antikvariátů. Pak někde studujeme vysvětlující cedulku, že je to aktivita místních obyvatel pro udržení Kurowa při životě. Když nějaký obchod přestane fungovat, tak aby nezůstalo to místo prázdné, nanosí do něj lidé staré věci, co mají doma a nepotřebují je. Obchod tak pořád vypadá, jako že je v provozu. Věci se pak v pořádaných výprodejích nebo na individuální požádání konkrétnímu zájemci normálně prodávají. To se nám líbilo. Odsud už je to kousek do přístavního města Oamaru na východním pobřeží. V průvodci píšou o "neobyčejně malebné přístavní čtvrti". V průvodci je skoro každé místo popsáno jako něčím "neobyčejné". Tohle slovo je tam používáno skoro na každé stránce :). Kromě neobyčejně krásných ale také neobyčejně drahých přívěsků vybroušených z kamene greenstone narážíme na poměrně nevrlé lidi (na zélandské poměry) - nějakého umělce, co si něco mastil v galerii na podlaze a ani neodpověděl na pozdrav a jednoho sochaře, co měl kolem dokola samé cedulky s jedovatými poznámkami, ať se ho na nic neptáme, že je to jeho živobytí a podobně. Tak ať se někam zavře a nepouští k sobě veřejnost. Ještě to tam prošmejdíme a jedeme dále po pobřeží na jih k Moeraki. V místním holiday parku jsou moc příjemní majitelé, nabízí nám luxusní místečko pro stan, oddělené křovinatými ploty od okolního světa. Vybalujem, stavíme stan a hned se jedeme podívat na Moeraki boulders (ty kulaté šutráky na pláži). Je zrovna odliv a tak je neomývají žádné vlny, což je škoda. Lidí tam je taky dost a po pár fotkách jdeme do kempu. Tam se mi podaří dědy v recepci zeptat na to, kdy je příliv. Prý dnes večer v deset hodin nebo pak až brzo ráno. Necháváme další návštěvu bouldrů na ráno. Píšeme a posíláme ještě nějaké pohledy domů a do práce a jdeme spát.
 |