26.2.2009
Z poklidné krajiny okolo Haastského kempu se vracíme podél pobřeží severním směrem ke křižovatce Haast junction. Cestou zastavujeme u malého autoservisu, kde rukama nohama říkáme technikovi, že asi potřebujeme motorový olej, protože náš motor vydává podivné zvuky. Chlapík koukne na motor, změří hladinu oleje, řekne je to OK a chce, ať to nahodíme. Kouká na to asi 5 sekund a sděluje nám, že ty zvuky jsou od řemenu a ať si s tím nelámeme hlavu. Kdyby prý to začlo být extrémní, ať zastavíme v jakémkoliv servisu. Děkujeme a okamžitě pouštíme motor z hlavy :). Počasí nás nemá rádo, střídavě prší a přestávky mezi průtržemi se zkracují. Pokračujeme severním směrem podél pobřeží okolo jezera Moeraki a jezera Paringa. Při krátkých zastávkách hledáme v blízkosti pláží nějaké kešky. Pláže západního pobřeží jsou lemovány spoustou naplaveného a sluncem vyběleného dřeva. Dalo by se na nich focením strávit celé dny. Taky o sobě nepřestávají dávat vědět sandfliesky. Jsme celí doštípaní a pořád se škrábeme. Už máme vypěstované reflexy - jak se během jízdy začne v autě jeden z nás škrábat, tak druhý do 5 sekund začne taky :). Koupený repelent je nepoužitelný, smrdí jako něco, co chcíplo v příkopě u cesty. Pomalu se blížíme k městečku Fox Glacier, kde se chceme mrknout na stejnojmenný ledovec. Nejprve špatně odbočíme a cesta nás navede k druhé straně ledovce, ze které je vidět jen jeho kousek a dost z dálky. Na konci cesty se v pralese otáčíme a jedeme najít tu správnou odbočku, odkud se cesta plazí k parkovišti, ležícímu prakticky pár metrů od samotného čela ledovce Fox Glacier. Papoušci Kea, na které jsme pořád strašně natěšení, se vůbec neukazují. Jedeme zpátky do městečka a vydáváme se k blízkému jezeru Matheson, v jehož hladině lze údajně sledovat odrazy blízkých jižních alp s Mount Cookem. Fotky tohoto jezera má snad každý prospekt, propagující Nový Zéland. V deštivém a zamračeném počasí ovšem působí dost zkroušeně a o nějakých odrazech v hladině si můžeme nechat leda tak zdát. Další místo, které je nutné navštívit znovu a za pěkného počasí. Studujeme knižního průvodce, jak je to v téhle oblasti s ubytováním. Stojí v něm, že v letních měsících je téměř nemožné sehnat ve Fox Glacier/Franz Josef volné ubytování. Nevěříme tomu a jedeme do blízkého městečka Franz Josef. Tam zjišťujeme, že průvodce nelhal. Objedeme pár fleků a všude je "full" nebo "no vacancy". V posledním motelu nám paní nabízí chatu za 160 NZD. Mazec. Rozhodujeme se pokračovat dále na sever a najít něco cestou. Jako první nám asi po 30 kilometrech kříží trasu malá vesnička Whataroa. Celé místní dění se točí okolo bílých volavek, které se sem z celého Nového Zélandu slétávají a mají zde hnízdiště. My to naše hnízdiště nacházíme v motelu "White heron sanctuary". Fasujeme poslední volnou chatku a vypadá to, že majitelé jsou asi tak trochu posedlí věřící :). Ale chatka je i s kuchyňkou, vodou a nezbytným topidlem. Vcelku útulná.
 |