25.2.2009
Ráno je klasicky zatažené a proto se jedeme mrknout na blízký Stuart Landsborough's Puzzling World. Je to hned u Wanaky, kde mají venkovní labyrint stlučený z prken (popravdě jsme od toho čekali trochu víc) a pak už vevnitř objektu různé atrakce - prostorové hologramy a hříčky, optické triky s klamnou perspektivou a podobně. Jeden z pokojů měl sešikmenou podlahu a při vstupu do něj se nám oběma zvedly kufry a hlubší průzkum jsme raději vzdali a sedáme do auta. Pokračujeme přes vesničku Makaroa, kde cpeme sendviče, a dále vstříc Haastskému průsmyku (Haast pass). Cestou si vybíráme pár kraťoučkých procházek, které by zvládli i lidé na kolečkových křeslech. U jednoho vodopádu je z kamínků poskládáno neskutečné množství malých věžiček. Působí to trochu bizarně. To samé se opakuje i na jedné pobřežní cestě. Asi nějací úchyláci :). Dojíždíme do Haastu, který je roztahaný na tři menší osady Haast Beach, Haast Township a Haast Junction. V Haast Township, který nám zkříží cestu jako první, mě vyděsí naprosto otřesný veřejný záchod bez prkýnka, hnědý odshora až dolů. Ženský byl údajně OK. Pátráme po místu k noclehu. Projedeme pár fleků a v místním moc pěkně provedeném informačním centru poblíž Hast Junction se ptáme, kudy do kempu v Haast Beach. Paní nám ochotně popíše cestu a už si to hasíme krásnou nenáročnou cestou podél pobřeží západním směrem k rybářské osadě Jackson Bay. Projíždíme zapomenutým odlehlým koutem Zélandu. Civilizace se jakoby vytratila. Podvečerní slunce příjemně hřeje a kolem nás pozorujeme deštné lesy a křoviny jako vystřižené z Afrického katalogu. Nikam nespěcháme a pomalou jízdou si vychutnáváme tu pohodu. Vše je tu krásně ospalé. V kempu si vybalujeme věci a Janča odněkud dotáhne malého ledňáčka. Drží toho chuděru v dlaních. Asi je otřesený ze srážky s nějakým autem. Vypadá to, že mele z posledního. Neseme ho ke křovinám v zadní části kempu, když najednou frrrrr... a je pryč :). Konečně se nám podařilo po důkladném studiu manuálu přijít na to, jak otevřít na autě kryt motoru. Zjišťujeme, že máme asi málo motorového oleje, proto ty divné zvuky z pod kapoty. Ráno se to musí pořešit. Bude zajímavé sledovat, jak budeme s těmi našimi třemi anglickými slovíčky - "Thanks, No, Go Away" vysvětlovat v servisu, co vlastně chceme :). Chvilku internetujem a nakupujeme pár drobností ve smíšeném zboží (General Store). Jdeme skouknout pláž. Sandfliesky žerou jak pominuté, ani česká alpa nepomáhá a ten krémový repelent smrdí jak bolavá noha. Ty štípance ucítíme ještě za týden, v tuhle chvíli o tom ale ještě nevíme. V kempové chatce pozorujeme naše hromady různého jídla v odlišných stádiích rozkladu, které se naším dokupováním pořád rozrůstají a mohutní. Převládají ochucené sušenky a chipsy. Nicméně pořád žijeme. Ještě nezapomenout před spaním pustit topidlo, minulou noc jsme málem umrzli.
 |