21.2.2009
V deštivém ránu se balíme a vyrážíme na Te Anau. Cesta vede opět nutně přes Queenstown a opět je to "zážitek". Milión kruhových objezdů, tisíce aut a mraky chodců, jako kdyby z nebe vůbec ukrutně nechcalo (pardon za ten výraz, ale to už se jinak nazvat nedá). Výjezd lanovkou na Remarkables se zase nekoná - příště. Pokračujeme skrze pár malých vesniček Kingston, Fairlight, Garston, Nokomai, Athol až se před námi objeví Te Anau. Pořád prší a tak se jen mrknem po obchůdku se suvenýry a jedeme hledat místní holiday kemp. GPS nás navádí trochu někam jinam. Ale díky zdatnému navigátorovi správné místo za malou chvíli najdeme. V kempu se ptáme na volnou chatku (65 nebo 75 NZD) a rozhodujeme se popojet jižně do asi 20 km vzdáleného Manapouri. Tam nás přivítá moc útulně provedený kemp se starými auty, náklaďáčky s dřevěnými domky místo korby a vším možným haraburdím, které dotváří jedinečnou atmosféru tohoto fajn místa (fuj, to zní jak z televizního dokumentu). U recepce se chvíli snažíme někoho dobouchat, chvíli dozvonit (mosazným zvonem, visícím u dveří) a když ani to nepomáhá, tak se řídíme poslední instrukcí z cedulky na dveřích a 3x troubíme klaksonem. Zanedlouho přichází vyschlý stařík, od kterého po pár frázích naší lámavé angličtiny dostáváme klíčky k budce č. 23. Ubytujeme se a jdeme na krátkou procházku k Frazer's Beach a pak dále k přístavu. V době, kdy vznikají tyto řádky, sedíme hezky večer v teple u přímotopu a venku se zvedá pěkný vítr. Kdo ví, jak bude zítra. Jestli risknout ten Milford Sound nebo co vlastně podniknem.
 |