8.3.2009
V neděli ráno je Taumarunui totálně kaput. Vše je zavřeno. Obloha vypadá, že se to možná začne protrhávat a tak riskujem - míříme si to do centra národního parku Tongariro. Jedeme co nejhlouběji do chráněného území a co nejvýše to jde - do místa jménem Iwikau village (¤). Cestou se nepřekvapivě kazí počasí, vjíždíme do mraků, začíná pršet a viditelnost jde do háje. Na široké rozhledy můžeme opět zapomenout. Zdejší krajina posloužila v Pánovi prstenů pro natáčení scén z planin Gorgorothu a Hory osudu. Kolem skoro nic neroste, je to dost skličující pohled. Na horském parkovišti zastavujeme a v restauraci si dáváme strašně sladké Chai Latte, které už známe z trajektu. Systém objednávání mají dost zajímavý. Paní u pultu nám po objednávce vrazila do ruky něco jako malý černý létající talíř s červenými diodami. Čumíme na to jak zélandská ovce na nové vrata. Krčíme rameny a jdem si s tím sednout. Po chvíli přicházíme na následující princip - vemete si ten bazmek sebou ke stolu a jakmile je vaše objednávka připravena, tak začne bazmek blikat, vibrovat a hlasitě pískat. Vemete ho a jdete si pro baštu. Hodíme kafe do sebe a jdeme ven. Tam pořád leje a mlha se netrhá. Kousek se vracíme, odlovujeme kešku a rozhodujeme se, že národní park celý objedeme po jeho obvodu proti směru hodinových ručiček. Třeba se cestou počasí zlepší. Postupně dojíždíme k "desert road", která vede pustou krajinou s horami na obzoru a spoustou elektrických sloupů. Je to dost bizarní podívaná (¤), jako z "Hory mají oči" :). Ocitáme se ve vesničce Turangi (¤), kde tankujeme a původní plán počítal s tím, že tam i přenocujeme. Obhlížíme místní kemp, který je plný chatek o rozměrech 1x1 metr, natlačených brutálně na sebe. To teda ee. Je ještě relativně brzy a my jedeme dále podél jezera Taupo (¤)do stejnojmenného města, kde to zapichujeme v Court motelu Camellia. Janča provádí inspekci chatky a zjišťuje zvětšený výskyt pavouků. Při setmění se jedeme projet k pobřeží jezera a fotíme červánky. Pobřežní promenáda je plná nějakých nametených/zhulených nebo přiimbecilnělých jedinců, jezdících auty přes patníky. Valíme zpátky, bloudíme, ale opět zdárně dorážíme do základny.
 |