16.3.2009
Budí nás různé houkání a štěbetání spousty ptáků v okolí. Ze zbytků jídla, povalujících se v autě, si připravujeme takovou malou kontinentální snídani, po které už sbaleni jedeme hledat místo, kde nám udělají kafe. Kousek za kempem sedáme do místního takeaways(¤), kde nám připraví dva totálně smrtící long blacky. Dáváme si k tomu dva čerstvě upečené jahodové muffiny. Long blacka ale nejsem schopen vypít. Po půlce šálku už mám vidiny a uši mi vibrují na všechny strany. Janča ho statečně dopíjí až do konce. Pak se jedeme podívat na blízké městečko Kaitaia (¤), kde poprvé testujeme výběr hotovosti z bankomatu. O pár suvenýrů těžší a pár bankovek lehčí míříme na jih po SH1 kolem jezera Omapere do městečka Kaikohe (¤). Cestou se snažíme dostat ke břehu nějakého jezera a polní cestou jedeme krokem mezi zelenými pastvinami. Připlete se nám k autu malá ovečka a už se nás nechce pustit, asi si nás adoptovala :). Nakonec si to ale naštěstí rozmyslela, protože Janča by ji jinak určitě nakufrovala k nám do auta. Za nádherného slunečného počasí dorážíme do hezké pobřežní vesničky Omapere(¤). Všude vidíme odkazy (hrob, památník, názvy obchodů, pamětní desky atd) na nějakého přátelského delfína jménem "Opo", který žil ve zdejší zátoce v padesátých letech dvacátého století. Je děsný hic a v autě je jak v peci. To už ale vjíždíme do oblasti damaroňových lesů, kde se začíná cesta hodně klikatit a vzduch se krásně ochlazuje (¤). Jdeme se kouknout na nějaký ten tisíc let staré a pořád žijící damaroňové stromy. No fotkách to tak nevyzní, ale ve skutečnosti jsou to mohutní obři, budící úžas. Nejdou ani pořádně vyfotit, když na ně svítí slunce. Jejich světlá kůra tak dělá v lesním šeru na fotce strašné přepaly. Už je čas se pomalu rozhodnout, kde dnes zakotvíme a tipujeme si dvě místa. Jižně ležící Dargaville (¤) nebo 10 km od něj vzdálená pobřežní Baylys Beach (opravdu se to tak píše). V Dargaville asi 5x bloudíme po městě a hledáme normální čerpací stanici a supermarket.. Benzín nakonec máme, ale obchody jsou už v 19 hod. dead. Po prohlídce místního kempu jedem raději omrknout ten Baylys. Tam nakonec zůstáváme. Jsou tu děsně žraví komáři. A pořád nechápu ty zélandské zamačkávací kohoutky na vodu, kdy je člověk musí držet zamáčknuté (poměrně velkou silou), aby tekla voda. Umyjte se pak jednou rukou. Zélanďani jsou posedlí šetřením vodou. Hlavně tou teplou. Sprcha 5 minut... omg.
 |