13.3.2009
Rušný Auckland nám nějak nepřirostl k srdci a proto se ráno rychle balíme a proplétáme ulicemi a předměstími Aucklandu(¤) k severu. Při jízdě po dálnici vidíme cedule s upozorněním o mýtném. Žili jsme v přesvědčení, že na zélandských dálnicích se mýtné neplatí, alespoň nás o tom všichni přesvědčovali. Asi nějaká novinka. Nicméně provětráváme trochu naše auto a chvilku to točíme na 140 km/hod. Povolených je 100 (u Hájků je 140 dolní sazba průměrné rychlosti - vím to po jízdě s Jančiným bráchou :) ). Zastavujeme se na kafe s nezbytnými sladkostmi a posilněni pokračujeme do Warkworthu(¤). Tam kupujeme ve slevě pěknou knihu o Zélandu a jedeme severovýchodně přes Leigh, kde si dáváme druhé kafe, ale je nějaké silné. Zajíždíme podle mapy k Reptile parku, kde platíme poměrně vysoké vstupné, abychom viděli spoustu rádoby terárií, zarostlých travou a v mizerném stavu. Sem tam zahlédneme podvyživeného gekona nebo podobnou potvůrku. Celkem nás to zklamalo. Nedoporučujeme. Jedeme dále severozápadním směrem do Wellsfordu(¤), kde si nakoupíme proviant a u inda ve večerce nějaké mlsky pochybné kvality. Oběma nám je hned šoufl, ale nevíme, jestli z té druhé kávy nebo těch hnusných čínských cukrovinek. Jedeme přes Te Hana(¤), Kaiwaka(¤) do Waipu(¤), kde mají být poblíž volně přístupné jeskyně se svítícíme červy. Dokupujeme ještě nějaké jídlo a já se v lékárně snažím vysvětlit, že chci nějaké tablety na trávení. "Full stomach" asi není to spávné slovní spojení. Jedeme tedy do jeskyní po cestě otřesné kvality, divím se, že se nám to auto nerozpadlo. Po dojezdu berem baterky, pevné boty a po přechodu louky plné ovčích bobků se noříme do v lese ukrytého jeskynního komplexu. Okamžitě zjišťuji, že mi v blesku došla baterie, paráda. Navíc je cesta do hlubin přehrazena mělkým potokem a Janča odmítá jít do tmy. Její čelovka by tak maximálně stačila osvětlit vnitřek krabičky sirek. Vracíme se a kličkujeme po louce mezi výplody nadmíru dobře trávících ovcí :). Pokračujeme do dnešní destinace - Whangarei(¤). První vytipovaný kemp má už chatky obsazeny, ale v druhém už máme více štěstí a chatka je fajn. Potkáváme další čechy. Začínám mít pocit, že je jich tu více než novozélanďanů.
 |