19.2.2009
Počasí je ráno takové všelijaké, ale zatím neprší. Jdeme teda mrknout na bouldry zalité vodou. Už jen to, že tam nejsou žádní turisti, cvakající kompakty velikosti krabičky cigaret, je nesmírně uklidňující :). Východ slunce se nějak nedaří, nemůže skrze mraky moc vykouknout ven. Vracíme se do kempu, kde už nás vítají naši zvířecí kamarádi, které si tam stihla Janča udělat. Malý zajíc/králík (vyberte si), který vyhopkal z křovin a vůbec se nás nebál. Prozkoumával okolí stanu a spolu s ptákem, hodně podobným našemu kosovi, se krmili vším, co jim Janča házela. Balíme a vracíme se stejnou cestou k severu zase do Oamaru, kde hledáme vyhlídku nad městem. Kopec jako prase a my pěšky funíme nahoru. Ale jo, z kopce vidíme pod sebou celé městečko i přístav. Vracíme se pořád cestou, která nás původně zavedla na východní pobřeží - přes Kurow a Otematata, Omarama. Zatáčíme k jihu k průsmyku Lindis pass. Už jen průjezd touhle úzkou stuhou mezi horami je moc krázný zážitek. Počasí se udobřilo a pere slunce. V hlubinách průsmyku zastavujeme u místa, kde by se měly nacházet nějaké rozpadlé budovy a ukrytá keška. Cestička nás svádí k malé říčce, která nevypadá moc přebroditelně. Vede nad ní ale úzká železná trubka, která mě začíná zajímat. Hraju machra, vyhoupnu se na ni a už si to ručkuju na druhou stranu. Druhý člen výpravy stojí na břehu a má více rozumu :). Na druhém břehu popoběhnu asi 50 metrů, nacházím kešku, zapisuju se do logu a letím zpátky. Hup na trubku, cvak cvak cvak ručkuju zpátky a zastavím se asi metr a půl od přehu na betonovém pilíři. Stoupnu na něj, otočím se k Jaňuli a plynule padám do vody. Mrcha klouzavý vlhký beton. Okamžitě skáču z vody ven, foťák je sice nějaký mokrý, ale nevypadá, že by chytl plný zásah. No sranda :). Je hic jako blázen a tak v autě průběžně usychám. Janča si všímá podivného kruhu kolem slunce, je to jak z nějakého hororu. Normálně okem viditelný obrovský šedý kruh kolem slunce. Nevíme, co to bylo. Stavíme ještě na jednom opuštěném místě Lindis passu, kde gpska ukazuje kešku na brutálně prudce příkrém kopci. Štrachám se nahoru. Nahoře hledám místo, kde bych mohl vyplivnout plíce tak, aby se neskutálely dolů. Keška je asi dobře schovaná, protože najdu prdlajz. Při sestupu hodím několik tlam. Další zastávkou je městečko Cromwell. Místní kemp je nechutně velký a plný běhajících uřvaných novozélanďat. Platíme v recepci za kempovací místo, stavíme stan, ale zvedá se mírný vichr. Jdeme teda zpátky do recepce, kde měníme stan za chatku. To ještě netušíme, že se tím rozmlsáme a stan do konce pobytu vytáhneme už jenom jednou :). Krmíme vrabčáky před chatkou i sebe a jdeme spát.
 |