10.3.2023

V noci přerušovaně furt chcalo, ale ráno po osmé přestalo. Jedu k blízkému začátku Fenian tracku(¤), který částečně vede skrz jeskyně. Všechno kolem je nacucané vodou z vytrvalého deště. Slunce se snaží prorazit mraky, ale zatím prohrává. 

Stezka se po nějaké době odchýlí od koryta řeky a zamíří do lesa. Šumění říčního proudu utichá a v lese je naprosté ticho. Dorazím k první jeskyni. Jak stojím v jejím ústi, tak se do ticha z jejího nitra ozve slabé zašplouchání a zvuk ťuknutí kamene. Mno, mám husí kůži až kdoví kde. Mizím dále :D. 

U další jeskyně si už vybírat nemůžu, je průchozí a musím do ní. Nasadím čelovku a do ruky beru baterku. V jeskyni se musím přikrčit. Je úzká a klikatá. Před kuželem světla se něco velkého hmyzáckého s dlouhýma nohama vyplaší a skočí ze stěny do proudu malé říčky, protékající jeskyní. Ale je to paráda. Na druhém konci vylezu špinavý, orvaný, batoh jako prase a šlápnu do černé břečky v ústí jeskyně. V mojí nad kotník zabořené goretexové botě citím znatelně vlhkost :D. 

Vydám se ještě na vedlejší track k Fenian Workings, ale po půl hodině se najednou vytratí značení i stezka. Tak nevím. Vracím se po stejné trase.

Teď jedu k Morii. Ta 16 kiláků dlouhá štěrková cesta je očistec pro mne i pro auto. Děs. Ale konečně jsem tam(¤). Slunko už pere fest, supr. Musím se namazat sajrajtem proti muchničkám, žerou jak zběsilé. Projdu fajn stezku skrze kamenný oblouk Morie, ale velký Oparara Arch je fakt uzavřen. Na info cedulích se píše, že další dvě jeskyně, asi 3 kiláky severně, jsou otevřeny veřejnosti, to myslím dříve nebylo, jen s placenou výpravou s průvodcem. Ale to si nechám na příště. 

Vracím se do Karamea a jdu si vyprat totálně zasviněné kalhoty. Boty jsou promočené komplet, musím vymyslet, jak je usušit. Ve 4Square(¤) koupím vodu a při placení se mi vysypou drobné po celé podlaze.